- Podrobnosti
-
Zveřejněno: 5. 8. 2015 11:10
V poslední červencové pondělí jsme na domácích ostředeckých stolech uspořádali přátelské klání s pražským oddílem KST OBO PRAHA, za který ještě před dvěma sezónama hrál kapitán našeho posléze znovu zrozeného ostředeckého oddílu Petr Stanovský.
Právě on a ani v mezisezonní přípravné pauze nepolevující pinko-nadšenec Petr Styblik v červnu "rekognoskovali terén", když byli pozváni na oddílový turnaj těchto spřátelených Pražanů a vyválčili si první a šesté místo z celkových sedmi účastníků.
Předznamenalo to poznání, ze pražský oddíl je aktuálně velice výkonnostně kompaktní,a to v tom smyslu, že s dávkou usilovnosti přehrávají dosavadní členy našeho béčka a naopak jsou vesměs našimi áčkaři "vynášeni v zubech", pokud si ovšem na ně hbitě v jistých případech nevyšlápnou. Tato skutečnost předznamenávala ani ne tak urputné bitvy jako spíše otázku, který z oddílů v dané sestavové konstelaci bude ten šťastnější a především kdo z jednotlivých aktérů vystoupí ze svého stínu. A nutno podotknout, že se v bojovnosti překonali hosté.
Předem domluvené schéma přáteláčku, jak už bývá nutností i tradicí vzhledem k okolnostem a na rozdíl od soutěžních utkání vypadalo takto: 5 proti 5 bez čtyřher. Kapitánův tip na konečný výsledek pro takovou podobu střetnutí byl 15:10 pro domácí i při znalosti, kteří konkrétní borci z Prahy k nám přijedou. Vycházel z tréninkové formy i poznání soupeře. Vždyť Petr Styblik v červnu skončil na onom jejich turnaji sice šestý, ale třikrát se stejnými hráči prohrál extrémně těsně 2:3 a dala se čekat chuť do odvet.
Schéma se však neodehrálo v této podobě: jedna z opor Pražanů totiž z pracovních důvodů odřekla účast v den konání a na kapitánech bylo dohovořit se přesto na dostatečné porci vzájemných klání i přes tento výpadek. Přece jen to mají k nám oněch 40 kilometrů. Přijel tedy Vláďa Hronský, Vašek Staněk a oba našeho kapitána kolegové z práce: Pavel Kobliha (měl po noční) a Pepa Hausmann. Náš návrh odehrát v takovém případě jen 4 na 4 a přidat 4 čtyřhry byl Pražany vstřícně přijat. Pro nás 5 připravených to znamenalo si jednu porci zápasů podělit a kapitán rozhodl, že nejpilněji trénující trojice Roman Žydyk, Petr Styblík a Vašek Ryšavý mají dostat prostor se naplno ukázat, zatimco Jura Žydyk s kapitánem si rovnoměrně rozdělili porci matchů a začalo se.
Spřátelenému oddílu jsme slíbili odehrát vše na třech stolech. Nebyla tedy tímto nouze o mírné znepřehlédnění průběžného stavu, leč jak je ze zápisu patrno, kluby si odskok v úvodních dvou zápasových sadách nedokázali vytvořit. Bylo více než zřejmo, že to bude kdo z koho, zvláště i po třetích porcích utkání ještě za stavu 6:6. Ovšem dále zaváleli už jen hosté z Prahy. Naši dva pilně trénující do přáteláčku vmixovaní béčkaři si totiž ani v poslední čtveřici dvouher nepřipsali alespoň jediný skalp a kapitán vystřídavší Juru selhal s rozjetým Pepou Hausmannem, když za stavu 1:1 na sety podával ve třetím setu za stavu 7:5 a zkratoval v něm herním zatažení se 7:11 (nové potahy by neměly nikdy hrát takovou roli) a už se přes důležitost situace nedostal zpátky do zápasu. K naši momentálně neoddiskutovatelné jedničce Romanu Žydykovi (na samotný úvod totiž jako jediný z našich přehrál soupeřovu jednicku, již zmíněného Pepu H.) se nadto v pětisetovce s kapitánem Pražanů Vláďou Hronským nepřiklonilo potřebné štěstí.
V mimo zápis odehrané dvouhře si Pepa poradil i s naším Jurou, takže alespoň, že samotný tah prostřídat se nebyl vyloženě fatální. Znamenalo to ovšem po všech odehraných dvouhrách stav 6:10 devastujicí sebevědomí domácích a bylo nám jasné, že urvati ještě alespoň celkovou remízu by znamenalo vyhrát všechny čtyři závěrečné čtyřhry. To se nepovedlo hned po první z dohraných. Každá z našich dvojic uspěla pouze proti pomyslně slabší dvojici jejich, ale duo Petrů S. nadto s notnou dávkou štěstí, když uteklo v koncovce pátého setu z matchballu. To tedy rozhodlo tuplovaně o prohře domácích.
Celkový výsledek na body 8:12 (na sety 31:43) napovídá, že každý ze čtyř našich hráčů kromě do vystřídání nic neztrativšího Jury, byl minimálně jedním, respektive právě jedním svým bodem pod očekávání kapitána. Zřetelně bylo také znát, že hrát jenom na dvou stolech, byl by býval prostor pro větší "coaching". Ovšem přijet i soupeřovic Karel Brýna, tak dopadneme nakonec asi stejně bídně. Nicméně kapitán i když vše maloval v růžových barvách musí zvednout prapor i v nesnázích: nedopustme napříště ani zdánlivě podobný výsledek. Spokojenost zavládne nejdříve při právě opačném výsledku. Uspokojení při daleko výraznějším. Napříště si bez tipu dojdeme za stoly k vítězství. Věřme zkrátka, že jsme s nimi prohráli poprvé a naposled. Nezbývá nic než dále trénovat. Přátelské vztahy však s tímto po lidské i sportovní stránce neobyčejným klubem tužme nadále. Rivalitu nechme v okresní soutěži na vyhrocené bitvy s Teplýšovicemi. Po bitvě jsme pozvali naše hosty na pivo a při té příležitosti pražský hráč Vašek Staněk daroval našim prostřednictvím naší obecní knihovny své literární dílko "Poslední prvotiny". Jeho paměti jsou svěží sumář životních zkušeností tohoto sedmdesatiletého, mimo jiné, vrcholového trenéra mládeže v šachu, který s ping-pongem začal ve svých šedesáti létech. Všem duší mladým vřele doporučujeme k zapůjčení a těšíme se s nimi všemi, ať už u nás nebo u nich doma, brzo na pinkanou!
Petr Stanovský
