Postupice

Registr oznámení o činnostech, oznámení o majetku a oznámení o příjmech, darech a závazcích dle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů

Podrobnosti
Zveřejněno: 3. 2. 2017 10:26

K nahlížení do registru v elektronické podobě je nutno získat přístupové jméno a heslo, které se vydává po vyplnění a ověření žádosti.

Informace a pokyny

Zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů ukládá veřejným funkcionářům povinnost podávat příslušnému evidenčnímu orgánu formou čestného prohlášení oznámení o jiných vykonávaných činnostech, oznámení o majetku a oznámení o příjmech, darech a závazcích, která jsou evidenčním orgánem vedena v registru oznámení.

Návod a postupy k vydání uživatelského jména a hesla:
K nahlížení do registru v elektronické podobě je nutno získat přístupové jméno a heslo, které udělí OÚ Postupice, Školní 154, 257 01 Postupice – kancelář starosty.
Do registru je možné nahlížet osobně u evidenčního orgánu nebo v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě. Výpisy a opisy evidenční orgán neověřuje a tyto listiny nemají charakter veřejných listin.

Doporučení:
1. Seznámit se s podmínkami vydání uživatelského jména a hesla, viz tato stránka.
2. Každý má právo na základě písemné žádosti bezplatně nahlížet do registru a pořizovat si
z něj opisy a výpisy.
3. Písemná žádost musí obsahovat jméno, příjmení, datum narození, trvalý pobyt a adresu
pro doručování žadatele a údaj o tom, zda žadatel bude do registru nahlížet osobně nebo
v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě.

Žádost lze podat:
a) Osobně u evidenčního orgánu,
b) Prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, nebo
c) Elektronicky pomocí e-podatelny OÚ na e-mailovou adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

4. Na základě podané žádosti bude žadateli přiděleno uživatelské jméno a přístupové heslo.
Přístupové údaje budou žadateli předány podle způsobu podání žádosti s výjimkou žádosti podané podle bodu 3 písm. a). Sdělit třetí osobě uživatelské jméno a přístupové heslo k nahlížení do registru v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě je zakázáno!
5. Zveřejnit lze pouze údaje uvedené v registru, které se týkají veřejného funkcionáře – v podmínkách obce se jedná o člena zastupitelstva obce, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn a člena zastupitelstva obce, který před svým zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyl v pracovním poměru, ale vykonává funkce ve stejném rozsahu jako člen zastupitelstva obce, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn.
6. Každý má právo písemně sdělit evidenčnímu orgánu skutečnosti, které nasvědčují nepravdivosti nebo neúplnosti údajů, uvedených v oznámeních evidovaných v registru.
7. Sdělení lze podat též v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě.
8. Každý má právo oznámit orgánu státní správy nebo územní samosprávy svoje podezření, že veřejný funkcionář porušil povinnosti (§ 67 zákona o přestupcích).

Poučení:
Veškeré údaje vedené v registru mohou být použity a dále zpracovávány, pouze za účelem zjištění případného střetu zájmů při výkonu funkce veřejného funkcionáře.
Zpracováním osobních údajů v registru nesmí být dotčena ochrana osobních údajů (zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Sdělit třetí osobě uživatelské jméno a heslo k nahlížení do registru je zakázáno a je přestupkem, za který lze udělit pokutu do výše 50 000 Kč.
Dále je přestupkem používání nebo další zpracování údajů vedených v registru k jinému účelu než ke zjištění případného střetu zájmů při výkonu funkce veřejného funkcionáře.
O každém nahlédnutí do registru se automaticky provede záznam s uvedením data, času a předmětu dotazu, případně požadovaného dokumentu.
Přidělené uživatelské jméno a heslo opravňuje po dobu, na které bylo vystaveno, nahlížet do registru na jeho stránkách z libovolného počítače připojeného k veřejné datové síti.
Evidenční orgán si vyhrazuje právo zrušit či zablokovat uživatelské jméno a heslo pokud má důvodné podezření, že byly porušeny podmínky, za kterých bylo vydáno, zejména pokud bylo sděleno třetí osobě.
Podáním Žádosti o udělení uživatelského jména a hesla žadatel souhlasí se zpracováváním osobních údajů a to na dobu nejméně pět let po ukončení platnosti přiděleného uživatelského jména.


Dokumenty v registru jsou uveřejňovány jako dokumenty PDF. K jejich prohlížení je nutný volně dostupný prohlížeč.


Čestné prohlášení - formulář
Žádost o elektronické nahlédnutí do registru
Nahlížení do registru

Zastupitelé

Podrobnosti
Zveřejněno: 3. 2. 2017 10:39
Starosta obce  Ing. Jiří Sternberg
Místostarostka obce  Jana Jíšová
Předseda finančního výboru   Bc. Michal Janata
Členové finančního výboru Jan Kahoun
  Václav Šesták
Předseda kontrolního výboru   Jiří Malý
Členové kontrolního výboru Jaroslav Andr
 

Ing. Pavel Vrňák

 

Stručná historie Postupic

Podrobnosti
Zveřejněno: 7. 2. 2017 10:06

První doloženou písemnou zmínku o Postupicích můžeme číst v listině vydané v Praze 17. ledna 1205, ve které český král Přemysl Otakar I., potvrdil Ostrovskému klášteru ležícímu nedaleko soutoku Vltavy se Sázavou u Davle majetek, který mu během času darovali jeho předchůdci a česká šlechta. Další zmínky o Postupicích pochází až ze 14. století.
V soupisu kostelů v Čechách z roku 1350 jsou uvedeny Postupice jako farnost v děkanátu štěpánovském (Trhovém), archidiakonátu kouřimském. Z majitelů byl znám Zdeněk Kostka z Postupic, který zemřel v roce 1401. Postupic se dostalo jeho synu Vilémovi. Ten v roce 1423 prodal Postupice a přesídlil na Hrádek nad Sázavou (Komorní Hrádek).
Po více jak sto letech v roce 1525 se jako majitel Postupic zmiňuje Václav Popovský z Bezejovic. V roce 1530 koupil Postupice Jan Předbor z Radešína seděním na Vrchotových Janovicích a Obděnicích. Po Janově smrti drželi Postupice jeho děti Adam a Anna.
Po smrti Adama zdědila jeho polovici dcera Ludmila, která se provdala za Vlachyněho z Říčan. Druhá polovina byla r. 1570 prodána Pavlu Malovcovi z Libějovic a ten roku 1580 koupil polovinu od paní Ludmily Říčanské z Radešína.
Pavel Malovec z Libějovic odkázal Postupice své manželce Anně z Říčan a po její smrti roku 1586 přešly Postupice do vlastnictví jejího synovce Pavla z Říčan.
Pavel z Říčan postoupil r. 1593 Postupice své manželce Anežce z Hodějova, která je v roce 1596 prodala svému švagrovi Janovi z Říčan, který je obratem prodal Mstidruhu Václavovi Malovci z Malovic. Ten Postupice prodal roku 1598 Jiřímu z Talmberka a na Jankově.
Jiří z Talmberka se stal v roce 1618 nejvyšším sudím a defensorem. Při příjezdu „zimního krále“ Bedřicha falckého do Prahy ho vítal před branami města oslavnou řečí. Po bitvě na Bílé hoře mu byl zabaven majetek, ale byl dán jeho synům, z nichž se Postupic s Jankovem dostalo synu Janovi, který v roce 1663 zemřel svobodný.
Po Janovi z Talmberka zdědil Postupice jeho synovec František. Ten zemřel roku 1665 a jankovské panství spolu s Postupicemi zdědil syn Rudolf.
Tento prodal roku 1693 Postupice svému bratru Janovi biskupu královéhradeckému. Když biskup Jan roku 1698 zemřel, zdědil po něm postupické zboží jeho synovec Jan František z Talmberka, který již v roce 1699 prodal Postupice Ferdinandu Františku z Říčan.
 Za něho byly Postupice v roce 1711 povýšeny na městečko s právem dvou výročních trhů a roku 1712 zde byla založena papírna. Takto zvelebený majetek prodal v roce 1717 Františku Adamovi z Trautmannsdorfu.
František Adam vládl svým zbožím přes 50 let a zvelebil ho jako nikdo před ním. V Postupicích nechal přestavět kostel sv. Martina s věží do dnešní podoby. Když svobodný roku 1762 zemřel, zdědil jemnišťské panství a spolu s ním i Postupice jeho synovec Josef Václav z Trautmannsdorfu, který se oženil v roce 1766 s Gabrielou roz. Černínovou. Roku 1768 se jim narodil syn Maxmilián, který po otcově smrti v roce 1769 zdědil panství, ale již roku 1771 zemřel a majitelkou se stala jeho matka a vdova po Josefu Václavovi Gabriela, která se roku 1773 podruhé provdala za hraběte Jindřicha z Rottenhanu. Tento sňatek se stal pro Postupice startem k nebývalému rozvoji, který pro ně znamenal dobu rozkvětu a prosperity.
V roce 1793 bylo rozhodnuto založit v Postupicích textilní podnik. Vhodnou budovu po-skytla zrušená papírna koupená od posledního papírníka Františka Geislera. Výstavba továrny byla dokončena v r. 1795.
Rozmach podnikání si vynutil rozšíření postupické továrny. Když Jindřich Rottenhan zru-šil v Červeném Hrádku (u Chomutova) přádelnu, převedl výrobu příze do nově postavené přádelny v údolí u Postupic na místě zvaném „Podlesí“. Postavena byla v letech 1803 – 04. Pro samé Postupice znamenala tato podnikatelská činnost období rozkvětu. Počet domů se od začátku průmyslové výroby zdvojnásobil a počet obyvatel během jednoho století (1712 – 1817) vzrostl skoro osmkrát, z 97 na 738 osob.
Po smrti Gabriely a Jindřicha v roce 1806 a 1809 zdědily panství jejich dcery Gabriela a Isabela. Isabela, která později získala celé panství, se provdala za hraběte Jana Nepomuka Chotka z Chotkova a Vojnína.
Když Jan Nepomuk roku 1824 zemřel, dostalo se panství do rukou dcery Sidonie, která ho roku 1829 prodala svému strýci Jiřímu Buquoyovi známému vědci a vynálezci.
Jiří Buquoy prodal panství roku 1836 knížeti Veriandu z Windischgrätzu, bratru neblaze pro-slulého Alfréda, který potlačil v roce 1848 pražské povstání. Za tohoto majitele bylo zrušeno poddanství a vrchnostenská správa. Od této doby přestalo existovat panství jako takové a z panského majetku (dominikálu) se stalo soukromé vlastnictví.
V roce 1863, když se začala zvyšovat cena bavlny jako důsledek války Severu proti Jihu v USA a vzniklý nedostatek a zdražení suroviny udělaly tečku za tímto podnikáním v Postupicích.
Obec ihned pocítila důsledek zastavení činnosti. Odrazilo se to i v počtu obyvatel. Zatímco v roce 1859 měly Postupice 1 126 obyvatel, klesl jejich počet během jednoho roku na 1 054 osob, v roce 1868 na 938 a stačily pouhé dva roky, aby počet obyvatel byl jen 766.
Velkostatek Jemniště – Postupice by v roce 1868 prodán hraběti Zdenku ze Sternberga. Potomkům tohoto z nejstarších českých šlechtických rodů patří postupický velkostatek, arci ve ztenčené podobě po dvou pozemkových reformách a po nucené 50leté přestávce v držbě v mi-nulém století v době německé okupace a komunismu, do dnešních dnů.
Po druhé světové válce a hlavně po roce 1970 se novou výstavbou zvětšil počet domů na více než dvojnásobek a z Postupic se stalo oblíbené místo pro trvalý pobyt i rekreaci.


Petr Slavíček: Památník městečka Postupice

Postupická textilní manufaktura

Podrobnosti
Zveřejněno: 7. 2. 2017 10:05

Zakladatelem postupických fabrik se stal hrabě Jindřich z Rottenhanu, který se oženil s vdovou Gabrielou z Thautmansdorfů rozenou z Czerninů, majitelkou Jemnišťského panství. Od bývalého papírníka Františka Geiszlera odkoupil budovy papírny, která zde stála od roku 1717, za 5000 zlatých.

Podle smlouvy měl 1000 zlatých vyplatit okamžitě, dále uhradit papírníkovy dluhy, které činily 2496 zlatých a manželům Geiszlerovým vyplácet každý den 2 zlaté, dokud si nenaleznou vlastní obživu, či spíše nekoupí novou papírnu. Zbytek kupní ceny jim měl vyplatit v hotovosti. Papírník měl povoleno odvézt si všechny stroje a obdržel v Jemništi byt a palivo na rok zdarma. Smlouva byla sepsána 24. října 1793 a 18. února potvrzuje v Jemništi bývalý papírník, že kupní cena byla řádně splacena.

Postupická manufaktura - Manufaktura v úplných začátcích
V roce 1794 začal budovat fabrická stavení a zřídil zde továrnu na kartouny, později i bělidlo. Stavební náklady byly skutečně vysoké,  do roku 1799 to činilo 130 tisíc zlatých. Toto umístění stavby bylo výhodné i  z hlediska pohonu továrních strojů, které využívaly síly čtyř vodních kol umístěných v Popovickém potoce, vlévajícího se do rybníka Papírník. Stavbu řídil zkušený hraběcí stavitel Ignác Rieder (z Bavor) a přípravy vedl Andreas Niederhofer, který už předtím v Postupicích od podzimu 1793 pobýval (hrabě ho povolal, aby zjistil, zda je síla potoka dostatečná pro provoz továrny). Rottenhan chtěl průmyslové prostory rozšířit směrem k milovanické cestě, ale překážela mu farní zahrada. Proto bylo nutné uzavřít smlouvu o podstoupení pozemku vrchnosti.
         Není přesně známo, kolik budov zde po dokončení stavebních prací v roce 1795 stálo, protože nejstarší výkaz budov pochází až z roku 1817 a uvádí sušárnu, valchu, úpravnu, barvírnu a bavlněné bělidlo, dílnu pro rytí forem, správní budovu a bělidlo plátna.
         Vzhledem k faktu, že Rottenhan vlastnil již plně funkční továrnu v Červeném Hrádku u saských hranic, nechyběly mu zkušenosti a věděl, že nejlepší mistry nalezne v zahraničí. Pro zaučení místních pracovních sil povolal instruktory z Rakouska, Itálie a v roce 1898 zde osm měsíců pobýval kvalifikovaný odborník J. U. Hausmann z francouzského Colmaru, města proslulého bavlnářstvím. Podle zvláštní smlouvy měl zaučit ředitele ve všech tiskařských metodách a předat mu své zkušenosti, týkající se i nejjemnějších prací, provozovaných ve Francii a manufaktura se měla stát jednou z nejmodernějších v zemi. Ani na zařízení továrny hrabě nešetřil. Umístil sem anglické přadlácké stroje, v té době u nás velmi vzácné, a pravděpodobně i tkalcovské stavy s létacími člunky. Ale většinu věcí dal přivézt z Červeného Hrádku a to hned těsně po dokončení stavebních prací. A tak už v roce 1795 se zde objevovaly nejen různé části zařízení továrny (tiskací stoly, lisy, válce, formy, síta, barvy…), ale přijeli i dílovedoucí, odborníci a zapracovaní dělníci.

Postupická manufaktura - Rozvoj průmyslu znamená rozvoj i pro městečko Postupice

Už v roce 1796 byla továrna plně zaměstnána. Všechno bavlněné zboží z okolí se zde bílilo, barvilo, tiskalo a odváželo se odtud do pražského skladiště, kde se třídilo a posílalo dále do Plzně, Brna a Vídně. Dělníci dostali zdarma stavební místa na stráni "Hůra" nad rybníkem a městečko vzkvétalo. Nalézalo se zde šest hostinců a žádný si rozhodně nemohl stěžovat na nedostatek zákazníků.
          Se vznikem továrny došlo ke vzrůstu počtu obyvatel, především německy mluvících. To znamenalo problémy pro děti místních, neboť ve škole se začalo vyučovat německy, což byla učitelova povinnost, protože jeho úřad plně podléhal vrchnosti. Zvýšil se však obrat hostinců, stoupla spotřeba alkoholu a také počet loupeží, vražd, rvaček a jiných trestných činů. Při takovém zvýšení obyvatelstva nelze v žádném případě předpokládat, že by mohlo jít o přírůstek přirozený. Spousta lidí nalezla v podniku práci na některém z následujících míst: mykač bavlny, tkadlec, rytec tiskařských forem, tiskař, barvíř, mandlíř, bělič a mnoho dalších pomocných dělníků.    K pomocným činnostem byly hojně využívány děti. Jenže už v roce 1798 byl na panství nedostatek dívek pro práci děveček a služebných, což hrabě vyřešil tím, že požádal vojenské velitelství o děti z armádních zaopatřovacích ústavů na výpomoc ve výrobě. Velitelství mu nejen ochotně vyhovělo, ale dokonce místo žádaných 20 dětí poslalo 16 chlapců a 19 dívek. Dětem bylo nejprve poskytnuto přístřeší, strava, ošacení a 2 kr. denně, ale předpokládalo se, že po zaučení si na sebe budou vydělávat samy. I když bylo předem stanoveno, jak dlouho smí děti pracovat, začaly se objevovat stížnosti na jejich přetěžování, náročnou práci a příliš dlouhou pracovní dobu. Dokonce se do Postupic vypravila kouřimská vyšetřovací komise, avšak nedochovaly se ani výsledky jejího pátrání, ani zprávy o nějakém potrestání. Nelze však přehlédnout fakt, že děti se na práci v továrně připravovaly už odmala - ve škole se totiž povinně učily základy tkaní a předení7. Až v roce 1842 byla zákonem zakázána práce dětí pod deset let.
          Obrat továrny předčil všechna očekávání a Rottenhan v roce 1802 zrušil přádelnu v Červeném Hrádku a výrobu přenesl do nové strojní přádelny, zřízené v údolí Popovického potoka, dodnes zvaném Podlesí (německy Heinrichsthal, údolí Jindřichovo). Právě podleská přádelna se zařadila mezi nejmodernější v zemi a v roce 1803 za ni Rottenhan dostal pochvalu přímo od císaře. Ještě v tom samém roce se v tiskárně objevil nedávný vynález - válcový tisk8. Ten poprvé užívala firma ve Warnsdorfu a hned poté v Postupicích.
          Postupická manufaktura patřila od roku 1799 Rottenhanově ženě Gabriele. Po její smrti v roce 1806 se vrátila zpět svému zakladateli. Ale tři roky po manželčině smrti umírá i hrabě. Jeho smrt měla velký dopad na chod i rozvoj továrny, jejíž činnost se snížila a především bylo přerušeno obchodní spojení s podniky v Červeném Hrádku, a to vše v době, kdy se vzhledem k situaci v zemi mohl obrat prudce zvýšit. Z Hrádku se přestaly vozit kartouny k potištění a tím se přestaly naplno využívat stroje.

Postupická manufaktura - Druhá generace vlastníků
Podniky zdědily Rottenhanovy dcery a majetek byl přepsán na jména jejich manželů. Červený Hrádek vlastnil hrabě Jiří Buquoy, manžel Marie Gabriely, a Postupice převzal do svého vlastnictví Jan Rudolf Chodek, manžel Marie Isabelly. Toho však podnikání příliš nezajímalo, zvláště po státním bankrotu v roce 1811, kdy pozice továrny opět zakolísala. V důsledku nepříznivých poměrů by musela být činnost zastavena, kdyby podniky neodkoupil Chodkův podnikavější švagr - filozof, matematik a vynálezce hrabě Jiří Buquoy, který se zasloužil o její vyšší technologický rozvoj. Aby získal větší počet odběratelů, zřídil sklad ve Vídni a v roce 1818 se mu podařilo od gubernia získat nové oprávnění pro svou osobu, neboť staré přestalo platit po smrti Rottenhana. Avšak jeho snaha vyšla naprázdno a od 17. dubna 1818 byly fabriky zcela zastaveny a v provozu zůstalo pouze bělidlo, kde se zpracovávalo cizí plátno a tkané zboží z okolí9. Zpráva o ukončení výroby na panství Jemniště vzbudila ohlas dokonce i v úředních kruzích. Kouřimský krajský úřad zkoušel apelovat na gubernium, neboť se jednalo o jednu z nejstarších a nejlépe zařízených manufaktur v zemi a mnoho zapracovaných dělníků by ztratilo práci. Ale nedalo se nic dělat.
          Pak se výroba v Postupicích odmlčela, a tak došlo k velkému úbytku obyvatel, protože byli nuceni odejít za prací, často i do zahraničí. Ti, kteří zůstali, pracovali doma na svých vlastních stavech. Ve 20. letech se činnost částečně obnovila, v roce 1822 dokonce v panské režii, ale není známo, jaký byl rozsah výroby, ani jak dlouho trvala. V té době byla v provozu přádelna na Podlesí i kartounka s tiskárnou v Postupicích. To vše řídil Josef Knaf a hlavní sklad byl v Karlíně.

Postupická manufaktura - Obnovení výroby
V roce 1828 prodal hrabě Buoquoy panství Jindřichovi a Sidonii Chotkovým, a tak opět došlo k výměně majitelů. Od nich si budovu přádelny pronajal pražský obchodník Karel Emil Otto a už v srpnu 1828 pro ni získal povolení, což bylo pochopitelné, neboť úřady jeho úmysly jen uvítaly. V místním kraji byl totiž nedostatek pracovních míst a jedinou možnost nabízelo zemědělství, které však nedostačovalo. Na místo ředitele přádelny nastoupil Josef Knaf, zároveň i ředitel bělidla, které pracovalo na účet vrchnosti. Avšak tkalcovna s tiskárnou byly zrušeny. Otto brzy získal společníka, kterým se stal další pražský obchodník František Linke a 23. září 1829 uzavřeli smlouvu o pronájmu všech budov na dobu 20 let (od 1.1. 1830), za 1382 zlatých ročně. Vzniklá firma Otto - Linke měla ve štítě rakouského říšského orla10. Do Postupic se vrátil život. Otto, ačkoli neměl s bavlnářstvím vůbec žádné zkušenosti, rozšířil provoz, nakoupil nové anglické přadlácké stroje a zaměstnal na stálo 240 lidí a dalších 1200 tkaním kartounů doma. Začali zpracovávat zámořskou bavlnu značek Georgia, Domingo, Suratte, Kirgagarz, Biancovilla a další. Upředenou přízi zpracovávali soukeníci a punčocháři ve Vlašimi, Domašíně, Benešově, Štěpánově a další část se vozila do Prahy. V té době se pracovalo na 75 továrních stavech a roční výroba byla 10 - 12 tisíc kusů po 120 loktech. Od roku 1834 se bělidlo a výroba obchodního plátna zastavila, protože v okolí vzniklo mnoho domáckých bělidel. Výroba se zaměřila na vlněné a bavlněné příze a tkaniny. Ale František Linke v roce 1846 zemřel, a tak na jeho místo nastoupila manželka Anna a firma musela být přejmenována na Otto - Linke - vdova.

Postupická manufaktura - Další osudy
V roce 1871 projevil zájem o velkou přádelnu v Postupicích Josef Skorkovský z Humpolce, ale k nájmu nedošlo. Budova byla od 1. července 1872 najata Antonínu Slavíkovi a Simonu Hellerovi pro továrnu na doutníky. Po ukončení nájmu roku 1874 měl o budovy i stroje zájem František Hofmann, účetní pivovaru v Holicích a K. C. Menzel, který si chtěl najmout i pejchovnu.
         Prostory bývalé přádelny na Podlesí byly přeměněny na panskou pilu na výrobu šindele. Až v roce 1871 obnovil Jiří Moser tkalcovství. Nejprve najal jen jednu budovu pro dvacet mechanických stavů (s vodním pohonem) a postupně nájem rozšířil na celou budovu. V továrním domě v Postupicích byly umístěny stroje na výrobu lepenky. Moser byl v Postupicích ještě v roce 1877, ale rozsah ani druh jeho výroby není známý. Znovu se zde nepříznivě projevila závislost provozu na vodní síle a ještě zchátralé vodní kolo. Nový zájemce o pronájem Josef Brondeis z Prahy navrhl postavit parní stroj, ale majitel velkostatku to odmítl. Tímto krátkozrakým rozhodnutím odsoudil průmysl k zániku. Nevyužívaná budova rychle chátrala, takže v roce 1892, kdy se vyskytl další potencionální nájemník, Eduard Neustadtl z Prahy, vzbuzovala již dojem zříceniny11
        Ale i smrt s neštěstím navštívili továrnu. 26.října 1856 byla strojem zabita Barbara Hovorková, žena továrního dělníka. 27. srpna 1859 přišel o ruku Josef Brabenec a 15. října toho samého roku usekl stroj ruku Marii Havlíkové.
         V roce 1906 přišla do Postupic velká povodeň a dokonala dílo zkázy. Část přádelny v Podlesí byla stržena a zbytek sloužil k obývání. Ani postupické tovární budovy nedopadly nejlépe. Gotická sušárna byla stržena již v roce 1874, velká dvoupatrová budova byla přeměněná na mlýn, z dlouhého křídla bývalých tiskáren vznikla mlýnská stodola a budova při silnice byla opravena na panskou hospodu. Do bývalé správní budovy se přestěhoval lesní úřad a v pejchovně vznikly byty (pejchovnu později také strhla povodeň).

Zdena Nováková, Nesperská Lhota

 

Postupická tvrz

Podrobnosti
Zveřejněno: 7. 2. 2017 9:57

V Postupicích stála tvrz ještě roku 1702 při samém dvoře. Vzhledem k tomu, že se stala součástí dvora, byly její části postupně zbourány nebo přestavěny pro jeho potřeby.

Postupice se připomínají již před rokem 1205, kdy zde Vchyna daroval nějaký statek Ostrovskému klášteru. Ve 14. století zde byl farní kostel, jehož patrony byli Kostkové z Postupic. První z nich Zdeněk, se ještě roku  1379 psal  z Křemenic. V letech 1387-1396 se s ním setkáváme jako s patronem  v Postupicích, roku 1400 věnoval  hojnou almužnu klášteru Benešovskému, v němž založil každodenní mši a slavné služby za své předky. Naposledy  se připomíná roku  1401. Jeho starší syn Vilém roku 1406 obdařil zdejšího faráře novými platy. Od r. 1410 až do své smrti proslul jako válečník, napřed bojoval v Prusích a později v řadách vojska pod obojí. Od r. 1415 sem jmenoval kněze s bratrem Zdenkem, kterému Postupice postoupil, když získal Hrádek, Litomyšl a další zboží. Jak dlouho Kostkové Postupice drželi, není známo.

V letech 1526-1536 byl pánem na Postupicích Václav Popovský z Bezejovic. Ten nechal zapsat svůj statek Postupice své manželce Alžbětě z Talmberka ale tak, aby ona po jeho smrti (1540) zapsala polovici tohoto statku jeho bratrovi Přechovi. Alžběta tak dlouho nečinila, až k tomu byla donucena zemským soudem. Držela tedy r. 1542 polovici pusté tvrze v Postupicích  s příslušným zbožím a druhá polovice připadla roku 1550 Mandaléně dceři Přechově a manželce Kryštofa Skuhrovského.Tuto polovici  prodali její dědici  roku 1574  Pavlovi Malovcovi  z Libějovic.

Druhá polovina Postupic dostala se neznámým způsobem Adamovi Předborovi z Radešína a jeho sestře Anně. Ti se o ni sice roku 1566 dělili, ale hned poté Anna bratrovi svou polovinu postoupila. Ten ji pak držel až do své smrti. Až jeho dcera Lidmila Říčanská z Radešína prodala Postupice roku 1580 Pavlovi Malovci, který tak měl od tohoto roku v majetku celý statek. Posledním svým pořízením odkázal Postupice své manželce Anně z Říčan tak, aby po její smrti přešly na Pavla z Říčan a roku 1584zemřel. A protože Anna zemřela již roku 1586, dostal se Pavel záhy k dědictví. Držel Postupice až do r. 1593, a pak je připsal své manželce Anežce roz. z Hodějova. Ta je již roku 1596 postoupila Janovi nejstaršímu z Říčan a na Popovicích. Ještě toho roku je držel Mstidruh Malovec z Malovic.

Roku 1598 je koupil Jiří z Talmberka. V držení tohoto rodu zůstaly Postupice více jak sto let. Po Jiřím následoval syn Jan, který všechno své jmění odkázal roku 1663 bratru Františkovi z Talmberka a na Vlašimi. Když se r. 1665 jeho synové dělili o pozůstalost, připadl Jankov a Postupice synu Rudolfovi. Ten je prodal roku 1694 svému bratru Janovi Fr. Kryštofovi biskupovi Hradeckému. Po jeho smrti roku 1698 dědil vše jeho nezletilý synovec Jan František.  Nedlouho poté byly Postupice přikoupeny k Jemništi.

Tvrz v Jemništích, tzv. Starý zámek.

Podrobnosti
Zveřejněno: 6. 2. 2017 10:15

Takzvaný starý zámek vznikl z kamenné vodní tvrze. Tvrz stála u rybníka, který zásoboval vodou její příkopy. Budova byla jednopatrová s uzavřeným čtvercovým dvorem. Ve 14. století zde žila větev pánů z Cimburka, v letech 1381-1387 se připomíná Bernart z Cimburka. Od roku 1397 se uvádí jeho bratři Jan a Mikeš (mívali příjmení Divoký nebo Divůček). Roku 1398 obdrželi odumřelé zboží v Jestřebci, za věrné služby králi Václavu IV. Jan (1399) jednal s panskou jednotou.  Mikeš patřil ke královým bojovníkům, získal úřad Hofmistra králova dvora a poté Nejvyššího mincmistra v Kutné Hoře, ale od roku 1420 bojoval na straně katolíků.

V dalších několika desetiletích se připomínají různí držitelé, jejichž příbuzenský vztah není znám. Roku 1406 je uváděn Petr Jemniště, pak Tomáš kantor Vyšehradský, Ondřej Divůček a Jakub bratří (1403) a Bohuněk z Jemniště (1408-1418) kanovník Vyšehradský. Zdá se, že Divůčkové měli Jemniště v držení ještě okolo roku 1412. Poté je uváděn Jan Strýček před tím řečený z Libouně nebo ze Střížkova. Roku 1452 je mezi těmi, kteří se chystali proti císaři Bedřichovi, uveden  Zdeněk z Jemništ a v roce 1460 je Jemniště v držení Svatomíra z Březí.

Podle tituláře z roku 1534 držel Jemniště Mikuláš Kamberský z Kamberka, ale v úředních spisech v roce 1535 je uveden Jan z téhož rodu. Ten připsal roku 1542 tvrz Jemniště své manželce Johance z Lazec,  po jeho smrti r. 1543 vznikla pře mezi ní a Johankou z Kamberka (pravděpodobně sestrou zemřelého), která byla ukončena roku 1546. Vdova se vdala za Viléma Vojkovského z Milhostic, který se začal psát ~na Jemništích~ (1550). Ale  Jemniště nezdědil, získal ho Johančin bratr Kryštof Skalka z Lazec, který je jako majitel uváděn ještě roku 1578.
Kryštof Skalka z Lazec odkázal roku 1572 Jemniště spolu se statky Losyny a Soběšín Václavovi Čejkovi z Olbramovic,  který jej roku 1582  připsal své manželce Magdaleně Čejkové z Solopisk. Ta je postoupila Petrovi z Říčan a jeho manželce Evě. Tento vklad proběhl až v roce 1593, tedy později než prodej, protože Eva z Říčan se psala na Jemništi již na jaře r. 1592, když kupovala některé vesnice v okolí.

Oba manželé zemřeli před r . 1615 a zanechali syny Šebestiana, Adama a Karla. Nejstarší spravoval    r. 1615  Jemniště i Struhařov, když došlo k dělení, dostal Jemniště Adam a r. 1628 ho věnoval manželce M. Alžbětě roz. z Olbramovic. Po její smrti pojal druhou manželku Dorotu Kunku z Hodějova, s níž měl dceru Veroniku. Těm svůj statek po své smrti r. 1660 odkázal, ale protože ho vdova s dcerou nemohli udržet byl r. 1666  prodán.
Koupili jej manželé Rudolf Václav Malovec a Eva Františka Malovcova z Jiter . Rudolf zemřel již následujícího roku a Eva spravovala jeho polovici za své nezletilé děti. Když Jáchym nejstarší syn dorostl, prodal svou polovici r.1677 své matce podruhé provdané za Krištofa Karla Voračického z Paběnic.

Ale ta již po dvou letech v r. 1679 statek prodala Anně Johance Miseronové z Dlouhé vsi a jejímu manželovi Norbertovi Adolfovi Miseroni z Lissonu ze známé rodiny brusičů drahých kamenů. Ten r. 1684 zemřel  a zanechal nezletilé děti, kterým byla matka poručnicí. Když 1697 nejstarší  dcera Markéta dorostla, ujala se poručenství. Roku 1699 převzal Jemniště nejstarší syn Gothart, a téhož roku je prodal Ferdinandovi Františkovi z Říčan. Ten připojil Struhařov, Jezero a Postupice. Držel Jemniště do roku 1717.

4. února 1717 koupil panství Franišek. Adam hrabě z Trauttmansdorfu, který nechal postavit nový zámek. Jeho rod zde vládl do r. 1771. Tento muž pocházel ze staré hraběcí rodiny, odvozující svůj původ od Trauttmansdorfu u Gleichenbergu ve Štýrsku. Společenský a majetkový vzestup rodu předznamenal děd Františka Adama, Maxmilián Trattmansdorf, významný diplomat ve službách císaře Ferdinanda II. Získal rozsáhlý konfiskační majetek a natrvalo se usadil v Čechách. Jeho vnuk František Adam, byl v českém prostředí již plně naturalizován, a to díky své matce, Marii Eleonoře Kláře, která pocházela z prastarého rodu Šternberků.

Ještě roku 1717 nechal František Adam přestavět kamennou vodní tvrz v barokním stylu a vybavil ji malovaným nábytkem. Od r. 1868 patřilo panství hrabatům ze Šternberka. Ve starém zámku pak bydleli panští úředníci.

 
August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze České

Webové stránky používají cookies., na web. stránkách běží scripty, které umožní vlastníkovi web. stránek získávat statistická data o uživatelích webu (např. Google Analytics, Facebook Pixel a SKlik). Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.

  Skrýt tuto informaci