Ročníková zpráva kapitána oddílu stolního tenisu TJ SOKOL OSTŘEDEK Petra Stanovského
- Podrobnosti
- Zveřejněno: 10. 4. 2014 21:09
S mírným odstupem, když už myslím přebolelo trauma z umístění týmu na posledním místě nejnižší pravidelné soutěže na okrese, tj. v benešovském okresním přeboru 4, se pokouším popsat sportovní stránku působení našeho oddílu v ročníku 2013/2014 této soutěže.
Náš oddíl se do soutěže vloni přihlásil poprvé v tomto tisíciletí. To samo o sobě napovídá, že jsme se na soupisce ocitli takřka všichni v roli elévů, sestavili jsme zbrusu nový tým. Éra stolního tenisu v Ostředku na soutěžní úrovni se psala naposledy před takřka dvaceti lety. Navázali jsme tak sice na tradici, ale aktuální skutečnost je a byla taková, že můžeme směle tento počin označit za nultý ročník novodobého působení v lize (pojem "liga" je přitom sám o sobě troufalý a je vyhrazen předním celkům v extralize stolního tenisu a pak už jen ligám soutěžně výkonnostně pod ní). Pomyslně lidsky si ale umíme říct spíše, že "hrajeme ligu", než že jsme účastníky soutěže benešovského okresu okresního přeboru skupiny 4, proto níže a dále v mé zprávě zjednodušeně používám výraz "liga" a "nultý ročník".
Naše absolutně prvořadé ambice pro zhruba před měsícem dohraný ročník byly v tomto novém počátku si fakticky soutěžní hraní jak vyzkoušet, tak v něm personálně obstát. Soupiska tedy čítala rovných deset hráčů pro jediný oddíl. Už od samého začátku naší ligy bylo zřejmé, že pro tento ročník především ze zdravotních důvodů nebude nastupovat náš hráč Michal Škvor, jakkoliv jsme dále doufali, že v průběhu ligy nastoupí. Přišly ovšem povinnosti pracovní a rodinné, a tak bez jakýchkoliv výčitek k hráči, který sponzorsky pomohl rozjet tým, jsme se nakonec jeho hraní nedočkali.
Docela široká soupiska se tak hned o jednoho nadlouho smrskla a seznali jsme, že je jen dobře kolik nás je na ligu registrovaných respektive na soupisce týmu. Hrát ligu v devíti hráčích znamenalo zjednodušeně řečeno točit dvě čtyřky s připraveným náhradníkem pro konkrétní ligové kolo a mít tak pomyslný polštář pro případ jiných absencí z důvodu onemocnění, dovolených, péče o děti apod. To se ukázalo jako zásadní a dobré, protože chuť hrát je jedna věc, ale omluvená opodstatněná absence věc druhá. Tuto skutečnost jsme zvládli na výbornou, obstojně a důstojně kolegiálně a kamarádsky (tedy týmově!!!) jsme se prostřídávali nehledě na výsledky, které v lize přicházely. Především v jarní polovině ligy už ani neplatilo, že jsme nějaké neměnné dvě se střídající čtyřky a sestava kola byla ještě proměnlivější.
První výsledkovou vzpruhou byl import plného počtu bodů z Netvořic hned v druhém kole podzimní části. Jakkoliv tenkrát soupeřův tým postavil k jednotlivým zápasům dvě dobře trénované děti, překvapení se nekonalo a protože i oba dospělí z jejich řad jsme dílčím způsobem přehráli, celé utkání vyznělo v náš prospěch. V jarní části v odvetě když přijeli k nám, tak v jejich řadách to byli samí dospělí hráči, přesto opět s námi prohráli. Vyzdvihuji touto cestou tedy kladnou bilanci s týmem Netvořice "C". Jedinou v tomto ročníku uhranou, ale s dovětkem, že toto je ta pomyslná první vlaštovka nultého ročníku. Od ní se dále odpichovalo naše nadšení pro klání se soupeři, v ní tkvělo sebevědomí, že není jen automaticky lepších soupeřů, kterým bychom bez boje měli podléhat jen proto, že jsme v lize úplně nový element. Podobně zmíním, že malým fenoménem se stala dvojice na čtyřhru Škvor ml. - Stanovský, která zatím když nastoupila, tak nikdy neprohrála. K samotným výsledkům a statistikám v průběhu ročníku jste se jistě rádi proklikávali jak na webových stránkách obce v odkazu spolků a tedy konkrétně Sokola Ostředek, tak na webových stránkách samotné okresní soutěže našeho okresu. Zásluhou sokolského předsedy (rovněž našeho hráče) tak každý fanoušek popřípadě zrovna nehrající spoluhráč díky jeho reportérské pečlivosti a tomuto médiu velmi rychle věděl, jak které kolo dopadlo, a to včetně odkazu na zápis o utkání každého kola. Tudíž se nyní nebudu ke všem v nich zmíněných konkrétnostem vracet. Podotknu ovšem, že ani prohraná utkání 0:18 na zápasy (celé utkání mezi týmy se kolo co kolo vždy hraje na celkový součet osmnácti odehraných zápasů - dvě čtyřhry a šestnáct dvouher) neznamenaly ani náhodou herně nerovné boje, což si lze i zpětným pohledem do jednotlivých reportů a statistik ozřejmit. Zjednodušeně řečeno nám chyběla zkušenost jednotlivá klání prostě vyhrávat v míře vrchovatější než jen řídké. Kdo se totiž papírově silnějšímu hráči za stolem usilovným hraním vzepřel, dokázal, že pingpong je kolikrát o sebedůvěře víc než by se čekalo. Totéž platí samozřejmě o našich jednotlivých prohrách s domněle (statisticky) slabšími. Jak ovšem k takovým pravidelněji zaznamenávaným úspěchům cíleně dojít nastíním v následujících odstavcích.
Protože se v této zprávě sluší a patří především nastínit vize do blízkého budoucna (lidově řečeno "jak z toho ven"" už na podzim) a mít je na zřeteli vždy, aby smysl snah se projevil činy, tak nejprve obecně popíšu, co přinese už v příštím ročníku možný úspěch. Poté popisem specifik každého z hráčů našeho týmu ozřejmím cesty, kudy se za příštím úspěchem o to konkrétněji vydat, přičemž níže uvedené profily hráčů neslouží jako nějaká ukrutně provedená lustrace a neo(d)pustitelná škatulka každého z nás. Sami nejspíš uznáte, že za rok až sepíšu podobnou zprávu po dalším odehraném ročníku, bude znát v hodnocení markantní posun díky hráčské otrkanosti v lize a porcích tréninků u každého závodníka. Berme na vědomí, že hodnocení je vždy dílčí, tedy vztaženo ke konkrétnímu období.
Trénování v průběhu našeho nultého ročníku v lize vypadalo následovně:
Naše nadšení pro mnohem intenzivnější a častější pinkání než je na rekreační úrovni přece jen nejprve vedlo k situacím, že jsme si v tréninkových časech doslova a do písmene tedy častěji pinkali. Reálně to znamenalo, že jsme sváděli bitvy na body a měřili tak síly našich dosavadních dovedností vlastně bez zásadnějšího popisu slabin toho kterého hráče. Naopak právě ty a ne jejich stírání vlastně znamenaly jakousi počáteční zakonzervovanost schopností nás jednotlivců. To se ukazovalo jako nevýhoda v kláních v lize, tam se netrénování jednotlivých úderů případně herních kombinací ukázala ve vší nahotě a vedla k přehodnocení podoby tréninků jako jakýchsi časů, kdy se vzájemně pětisetově "drtíme" k tréninkům, které mohou se tréninky nazývat: vedou k odstraňování nedostatků, učení se a osvojování nabytých hráčských dovedností. V takto stráveném společném čase si pak uvědomujeme lépe, že tréninkový dril je kontrastem a doplňkem k utkáním se soupeři a že si sobě vzájemně v oddílu jsme spoluhráči a na soupeře je třeba se společným úsilím připravit. Pokud se toto ne zcela plošně dařilo, potom zatím byla na vině absence na trénincích a s ním spojená nouzová řešení podoby tréninků.
Obecné předpoklady k plošnému zlepšení našich hráčských dovedností jsou tyto:
1. Mít ve svém portfoliu především pestrou paletu vlastních podání.
Doby, kdy podání znamenalo jen uvedení míčku do výměny bez nějakého většího efektu z něj plynoucího jsou dávno pryč. Kvalita pálek a potahů přinesla s sebou revoluci do samotného začátku výměny. Do hraní za náš Sokol pro příští sezony jsme přizvali otce a syna Žydykovy z Chocerad, kde se liga (světe div se) vůbec nehraje. Jura a Roman, pravidelně se do té doby účastnící našich silvestrovských turnajů a v jarní části ligy už neméně aktivně ba pravidelně i tréninků, tak nejen posílí naše řady a ve skutečnosti tak přispějí k možnosti rozšířit sestavu o tým "B" (v Ostředku tak v rámci Sokola můžeme mít pro příští sezonu týmy dva), ale právě Jura je do budoucna pasován na nepsaného experta na podání a bude tak jistě rád dále radit, jak která podání provádět a jak je i přijímat. Obecně se tedy zvedne úroveň našich podání a jejich variability. Osvojená zdařile prováděná sebeobtížnější podání ovšem bude potřeba pilovat a fixovat na dostatečně naučenou úroveň tréninkem, protože použít je v samotných ligových kláních pro nic za nic případně bez jistoty precizního provedení k posunu vpřed nepovede. Nouzovou variantou pro nepříliš často trénující je totiž aspoň tzv."mít" jedno dvě podání k odehrání na jistotu. Samotná ztráta podání jeho špatným zahráním totiž ještě stále je bolístka nás některých neřkuli takřka všech. Tato vůbec asi největší škoda způsobená výhradně vlastním přičiněním je zároveň hráčovou pílí a koncentrací nejrychleji odstranitelná. Rady jak na to mám a tento základní nešvar má naději zcela vymizet.
2. Už příjem soupeřova podání je vstupem a nadějí na setrvání ve výměně.
Nejsme plošně připraveni na svízelná podání zdatných soupeřů, často nám výměna končí už v této fázi a tréninkový dril pro další fáze výměny tak přichází vniveč. Výrazně nápomocný v odhalování zákonitostí pestré škály příjmu podání nám budiž opět výše zmíněný expert na podání jako takové.
3. Fáze hry, kdy přejdeme přes těžkosti podání,přesto s ním stále související - samotná výměna, boj o míček v sadě.
Mistrně zahrané a vědomě umístěné podání je mnohdy přípravným úderem pro následující zakončení. Často se divíme, že náš příjem podání byl sice i náhodou odehrán na soupeřovu stranu, ale už nedělal potíže soupeři rychle poté výměnu zdárně zakončit. Stejně tak můžeme tréninkem se propracovat k pestré hře, která nejen po příjmu soupeřova podání bude znamenat, že v dané výměně už protivník nebude mít snadné aktivně zakončit. Znamená to tedy ve výměně zůstat i v její pozdější fázi a osvojením si celé řady dobře hraných úderů zapříčinit, že soupeř sám bude chybovat případně nabídne obranný úder natolik nevalné kvality, že tím usnadní aktivní zakončení nám. Zůstat ve výměně znamená trénovat tzv. herní kombinace a z nich plynoucí škálu úderů, s kterými lze ve výměně obstát.
4. Koncovka setů a obecněji i vítězné zakončení výměn
Jakkoliv se mnohdy propinkáme jakžtakž vyrovnaným setem, chybí nám schopnost jej pro sebe doslova "urvat", tedy mít obstojnou koncovku, protože prohrát zápas na sety třikrát 10:12 znamená ho prohrát celkově na sety 0:3 a ne 30:36 na míčky, které se bohužel pro potvrzení hráčových kvalit ani nezaznamenávají v zápisech o utkání. Pro úspěch v koncovce samé je bohužel už nutno mít sebevědomí na té úrovni, že vzdorovat případným setbolům pojímáme v takové fázi stále jako hru s ještě otevřeným koncem a pestrost našich všech herních schopností respektive eliminace zádrhelů výše popsaných přichází právě v tuto chvíli na řadu. Jsme-li na podání, odehrajeme proti soupeři dosud nehrané (neprozrazené) podání a tak jej zákonitě překvapíme. Jsme-li na přijmu, víme co znamená když budeme my ti méně nervozní i v takovéto chvíli. Ostatně i soupeř sám ho musí zrovna tak teprve nějak odehrát a pak se přece uvidí, kdo z koho. S troškou nadsázky lze parafrázovat známý detektivní vývod:" není kouře bez ohýnku" na není koncovky setu bez jeho herně obstojně zvládnutého začátku a průběhu, tedy především s jistotou a odvážně zahraných a vybojovaných všech dosavadních výměn.
5. Celkové vítězství týmu v utkání
Každé kolo sebou přináší jinou sestavu vlastního a soupeřova oddílu. Často rychle zhodnotíme ať už z předchozí znalosti statistik (pokud to vůbec zpočátku šlo) nebo rozpinku před zápasy, co nás asi čeká V tom byl právě onen úplný počátek našeho zápolení svízelný. Z prvopočátku naprosto pochopitelná plošná neznalost hráčů soupeřů: především proto ročník nultým nazývám, že příprava na něj nemohla být ze své podstaty dokonalá. Toto rozhlížení se a mnohdy trpké okamžité zjištění přinášelo zkrátka daň v podobě mnohých těsných proher, které právě v součtu vedly k našemu poslednímu místu.
Profily hráčů
Marek Škvor ml. - předseda Sokola se výkonnostně přehoupl přes 40 procent úspěšnosti, tato veličina by ještě stoupla, kdyby se statisticky započítávaly i jím odehrané čtyřhry. Houževnatostí svého výkonu v každém kole, kdy hrál potvrzoval, že dříve nebo později nastane čas, kdy ze čtyř klání s protivníky vyhraje ve třech a zaznamená tak kladnou bilanci. Stalo se tak v posledním kole, kdy napodobit jej ještě někdo, bude výsledek 9:9 a budeme poslední v tabulce jen o skóre právě s Petroupimí, proti které tak famozně zahrál. Tím podtrhuji skutečnost, že v sezoně po této stránce každý chvilku tahal pilku a právě v samotném závěru to byl on, kdo s ní soupeře řezal. Marek dokázal nejednou, ba pravidelně vzdorovat papírově jednoznačně lepším, kolikrát jen o pár míčků ztrácel nesmírně vyrovnané bitvy. Nemluvě o přehrávání soupeřů, kteří mu rovni být nemohli. Tu a tam by se dalo hrát odvážněji, ale to se zvedalo s každým kolem a tréninkem. Navíc úderová jistota, kdy si trpělivě počkal a upinkal kohokoliv si zamanul svědčí o tom, že jeho budoucnost je tam, kde je hráčsky už teď solidně přítomen: trpělivá hra, kolikrát jediné ale jisté podání (a z nás všech to nejjistější), pozorný příjem kterým nepustil soupeře do hbitého zakončení hned na úvod výměny. To vše dohromady ho automaticky posunuje do kádru A týmu.
Možná zlepšení: variabilnější podání, ještě častější tréninky v průběhu sezony.
Petr Stanovský - více kapitán než trenér, dvě předchozí sezony jsem odehrál v pražské soutěži, kde se ovšem málo trénovalo (souviselo to i s dalekým dojížděním) a herní systém byl pouze do dosažených deseti vítězných bodů a tím byla u všech v týmu menší vyhranost, dál se nehrálo. Nástup už do benešovské sezony a s tím procentuální úspěšnost mi usnadnila účast na první výhře v Netvořicích. Celkově jsem dosáhl těsně pod 40 procent i touto snadnější cestou za individuálním úspěchem, v minipauze mezi podzimní a jarní částí jsem maniakálně přešel na rychlejší pálku a chvílemi jsem se nestačil divit, kam upaluje beze mě. Než jsem ji zkrotil resp. si na ni zvyknul, něco výsledků to odneslo, obzvlášt při permanentním střídání s pálkou dosavadní. Rezervou mi je skutečnost, že v samotném utkání mám sílu sotva na vlastní zápasy a složitě sleduji dění spoluhráčů, často potřebuji zavřít oči a chvíli se odstřihnout od toho zápasového vypětí, souvisí to i s fyzickou vyčerpaností. Nesmírně mi tak pomáhá fandění a podpora spoluhráčů třeba zrovna nehrajících, pomohli mi tak odhadem s třetinou až polovinou všech vítězství.
Možná zlepšení: už spoléhat jen na pálku rychlejší, která přinesla skokový nárůst úspěšnosti v přijmu podání (má parádní povrch na příjem dlouhým pinkem) a přitom se v přípravě naučit především bezchybné podání. A nácvik s rychlou pálkou spojeného přece jen nečekaně složitěji proveditelného útočného úderu. Dále účast na tréninku bezprostředně před utkáním, jinak do něj raději nenastupovat, fyzicky se lépe připravit a před utkáním se dostatečně posilnit, ať neprocházím každou chvíli hyperglykemickými šoky.
Martin Vosádka - herně vysoko, talent prokázaný odehranou 34 procentní úspěšností. Náš solitér: přijde, odběhne a odejde kdy se mu zamane. Nejen proto, že je kuřák. Má svůj herní styl, kterým potvrzuje, že ligu už dříve hrával a je co i v našem týmu zúročit. Hráč s nesmírnou potřebou divácké podpory: v takové situaci pak je vidět brilantní hra, obrovská snaha a bojovnost zúročená výsledkem.
Možná zlepšení: zatím docela platí, že kdo odhalí Martinovy slabiny a podřídí svou hru této skutečnosti - především Martinova nevelká ochota kromě drajvů až topspinů pinkat a čopovat, tak zatím vyhrává. Martin ale například na turnaji v Benešově potvrdil, že proti o celé tabulky výše postavenému hráči (čili rozdíl třídy) při trpělivosti a herní variabilitě zmůže skoro vše a každého. Často si v lize obdobně vyšlápl na pomyslnou jedničku soupeře, aby pak propadl možná se slabšími ale houževnatějšími, kteří už Martinovu hru načetli z tuhé bitvy předchozí. Toto ovšem zlepšit lze a posezonním turnajem napověděl, že na tom pracuje. Krom toho ještě často kazí podání v zásadních fázích setů, v koncovce. Spíše jen ze zbrklosti tak přichází o velké množství setů, které by tak brzo s nástupem neunáhlenosti měly být jeho.
Jana Krejcárková - naše jediná dívka, výkonnostně však válečnice, která nevzdá jediný zápas bez boje. Procentuálně dosáhla 27 procent možná i proto, že často si na ni vyšlápnou soupeři s taktikou ji zatím nevyhovující. Čopovaná hra, hra na její slabší bekhend...
Možná zlepšení: Jana je sebekritická v té rozumné míře, že je poznat, že pěstuje závodně i jiný sport, a to volejbal. Zná své momentální limity i ve stolním tenise, ví a chce nedostatky odstraňovat, zlepšovat se. Prostředkem k úspěchu jak sama říká bude nejspíš pořízení nové pálky podobně jako tak učinil takřka už každý z nás spoluhráčů případně nákup robota pro zintenzivnění individuálního tréninku. Více natrénovaných podání pak brzo ztíží protihráčům hru a pomůžou k výsledku. Nácvik příjmu bude neméně zásadní. V samotné výměně už je pak velice dobrá a vůbec nejútočnější z nás.
Pavel Bouška - nejprve se zdálo, že svůj talent skromně skrývá, a ona to byla menší natrénovanost a šok z vlastní konfrontace s ligovými dravci, celkově dosáhl úspěšnosti 20 procent, v závěru sezony se ovšem rozjel do kvalit, které ho předurčují k budoucímu tahounství týmu"B". S kým se kapitán trápí, toho Pavel bez mrknutí oka přejede. Podzimní trápení se je tak dávno to tam.
Možná zlepšení: Jeden z nejpreciznějších hráčů ve výměně, jakmile přejde častěji přes příjem soupeřova podání, bude za stolem stabilně čarovat.
Marek Škvor st. - talentovaný hráč, který když absentuje a může třeba až po měsíční pauze opět za stůl, podezříváme ho, že někde o to více pinkal, jak není patrný pokles kvality hry. Uhrál si svých 19 procent a pevně doufám, že napřesrok těchto procent bude minimálně dvojnásobek, zvlášť bude-li častěji hrát i trénovat. Když totiž talent podepře pílí, nemá to kam utéct. Organizační předpoklady pro vedení týmu "B".
Možná zlepšení: zatím platí, že je na podání a příjmu obstojně kvalitní, pak však sem tam nastane propad ve výměně a komplikuje si tím výsledek, nic jiného než trénink tak teprve posune jeho talent na násobek možného.
Petr Styblík - zdánlivě nízká úspěšnost něco přes 15 procent zkresluje jeho maniakální nadšenost pro stolní tenis, zvlášť když byl v poslední čtvrtině sezony zraněný a nemohl nastoupit. Přesto si troufám tvrdit, že bude nejlépe připraveným hráčem pro nadcházející sezonu. Vyměnil koupí nové pálky i herní styl, nějakou dobu s ní zápolil než si zvyknul, ale už s ní hraje co potřebuje, to je příslib do budoucna.
Možná zlepšení: pálku má obranářskou a ta vyžaduje dostatečně udeřit, aby míček přešel za síť, sem tam jsou tak bekhendové čopy ještě častěji v síťce než by bylo vhodné. Je ovšem zároveň hráčem s oboustranným drajvem, tudíž tím může nedostatky před soupeřem v budoucnu docela úspěšně smazat, zakrýt až odstranit.
David Luzum - přes 10 procent úspěšnosti našeho benjamínka je zaviněno u mladíků skutečností, že právě oni nejdou od zápasu k zápasu. Z pinkajícího si kluka se tak během sezony tréninky zvedl k výšinám ligovým. Talent bude ještě potřeba podepřít drilem, snadno by vyprchala jen dočasná pilnost. V nadcházející sezoně nastoupí na vzdálenou střední školu, pátky bude ale stíhat a zůstane tak našim hráčem.
Možná zlepšení: nespěchat na ryze útočný úder, tj. smeč, nutno projít fází nácviku drajvů. K podání se stavět komfortněji a neztěžovat si tak fakt, že je výhodou.
Richard Kotil - s něco přes 6 procent úspěchu se soupeři je Ríša na samém výkonnostním konci. Není to snad ale v nulté sezoně skutečnost, z které se dá o to hbitěji odpíchnout? Paradoxně nechybí hráčské sebevědomí, ale trpělivost a pochopení, že soupeř vrátí klidně i méně brilantně zahranou smeč zatím ano. Vše vyřeší trénink a vědomější nácviky a odstraňování slabin. Největší množství míčků ztrácí proti hře čopem, to je vlastně více škoda v nedůslednosti než nechtění s tím něco do budoucna něco dělat.
Možná zlepšení: když vydrží, brzo si bude vozit domů skalpy protivníků. Na to být neohroženým ze své povahy i profese totiž dávno má.
Václav Ryšavý - v sezoně nebyl na soupisce pro pomyslný stop stav v situaci, kdy nás bylo deset před uzávěrkou soupisek. Ovšem odehrál i tak něco zápasů se souhlasem soupeřů za trvale absentujícího Michala Škvora, dílčí vítězství si také připsal. Ohromil tréninkovou pílí a docházkou i třetím místem na turnaji v Petroupimi. Příští sezonu ač započne střední školu v Praze, tak v pátky podle sdělení stíhat bude.
Možná zlepšení: dál se celkově zlepšovat, raketově stoupá, vůli má nesmírnou.
V tomto hodnocení nezmiňuji všechny budoucí posily, neboť v soutěži nejen v minulém ročníku ještě nehráli. Ani konkrétně nezmiňuji, skutečnost je je mít kromě registru hráčů reálně na soupisce a ta se aktuálně pro nadcházející ročník formuluje koncem letních prázdnin.
Resumé
K úspěšnějším herním výsledkům v naší soutěži už v příštím ročníku tak povede jak faktická důkladnější příprava v čase, kdy se liga nehraje, tak i přeskupení kádru do dvou týmů a tudíž častější hraní jednotlivců. Minulou sezonu odehráli polovinu a něco přes polovinu opravdu jen někteří, a to by při stávajícím nadšení nás všech pro náš krásný sport bylo už neudržitelné v ročníku příštím. Náš nový tým "A" dle regulí soutěže můžeme ba musíme hráčsky obsadit výkonnostně čili statisticky nejlépe postavenými (dle úspěšnosti jednotlivců v dosavadním společném týmu). Konkrétně čtyři a to v pořadí jak uhráli minulou sezonu: Marek Škvor ml., Petr Stanovský, Martin Vosádka a Jana Krejcárková. K doplnění kádru týmu "A" přidáme soutěží dosud nepolíbené, ale výkonnostně top-kvalitní a účastmi na všech možných turnajích protřelé Juru a Romana Žydykovi. Tým "jen" o šesti hráčích avšak s prověřenou docházkovou disciplínou tak znamená, že se každý v něm hrající v průměru dostane ke hře ze dvou třetin zápasové porce sezony. Efekt častého soutěžního hraní sám o sobě je efektem nejvýraznějším, tj. jít od zápasu k zápasu a nemuset čekat na další příležitost ob kolo je motivační faktor číslo jedna. Nemusím jistě zdůrazňovat, že to bylo patrné už v odehraném ročníku, ale právě nabitá soupiska neumožnila fotbalově řečeno ponechávat vítěznou sestavu i v dalším kole. Situace v týmu "B" se bude jen malinko lišit od výše zmíněného. Tým bude čítat až osm hráčů a viděno z tohoto pohledu by to znamenalo, že si v něm každý závodník zahraje sotva půlku z možného. Ovšem předpokládám téměř opak: musí se počítat s absencemi v termínu kola, tréninkovými absencemi a skutečnost tato povede k určité soutěživosti i v rámci oddílu. Jinými slovy řečeno, a to těmi nejupřímnějšími: kdo pilně trénuje, případně přesvědčivě drží formu, která přináší výsledky a mimo jiné i organizačně táhne tým, bude pravděpodobně stavěn a hrát maximální množství utkání. Nemohu zcela v tuto chvíli poznat, to bude patrno z přípravy, kdo si to tahounství přirozeně vyválčí, je ale zřejmé, že to borci v týmu poznají logicky sami a kostra i tohoto týmu se už zřetelně rýsuje. Nemluvě o posilách, které už přihlašujeme postupně do registru. Kdo konkrétní se fakticky přidá bude také právě z přípravy už více než zřejmé. Personálně i tento tým tak bude dostatečně vyztužený, abychom jej do ligy mohli přihlásit jakožto fakticky vzato nový oddíl. A právě tento tým "B" bude jen papírově oním béčkem, dokonce se oba naše oddíly octnou ve stejné soutěži a budou muset tedy odehrát i obě vzájemná utkání. Na zápalu nadšeně v něm hrajících borců by tak vlastně nemělo vůbec nic ubírat. Náš sport na soutěžní úrovni je nesmírně specifický tím, že kromě čtyřhry je vlastně individuálním sportem v kolektivní podobě. Statisticky se dokonce může a předpokládám i stane, že pomyslný tahoun béčka bude leckdy v průběhu sezony úspěšnější než někdo bez momentální formy v áčku. Tolik pro podtržení, že rozdělení na dva oddíly je záležitost spíše administrativní a hlavně hráčsky komfortní. Každý si tedy dostatečně zahraje, to je prvořadý účel tohoto rozšíření. K doplnění, že v takové situaci nebudeme sami svědčí skutečnost, že Pyšely, Netvořice a Divišov s našimi příštími "A" a "B" sokolskými stolně-tenisovými oddíly takto v jedné a téže soutěži budou mít rovněž týmy dva.
Závěr:
I přípravě svědčí konfrontace se soupeři ze soutěže. K té nejlépe slouží turnaje, jelikož domluva na přátelských kláních mimo sezonu nemusí být vždy snadná. Nejprve Venca Ryšavý na dětském turnaji v Petroupimi prokázal, že ve své juniorské kategorii vstoupil na pinčesovou scénu nový talent. Obsadil tam skvělé třetí místo a potvrdil tak, že trénovat znamená vyhrávat. V příštím ročníku bude v lize trápit nejen své vrstevníky. Dále koncem března bezprostředně po posledním kole všech 4 okresních přeborů uspořádal Sokol Benešov svůj tradiční turnaj s názvem Top 20 a fakticky šlo o klání nejvýkonnějších borců, kterým jsme víceméně asistovali svou účastí v počtu sedmi hráčů z našeho oddílu. Ale zkušenost to přesto byla, jiná možnost zahrát si s jedněmi z nejlepších v okrese vlastně jinde než na turnaji zatím ani není. Nám výkonnostně srovnatelní hráči tam až na malé výjimky ovšem nebyli a byla to tak především pokoukaná na precizní hru mistrů a potvrzení, proč se turnaj tak jmenuje. Pořadatelé ostatně se svým jedním z oddílů postoupili v odehraném ročníku z okresní soutěže do soutěže krajské a bylo to poznat. Vzdorovali jim jen ti nejlepší z OP 1. Nu a světe nediv se i náš Martin Vosádka, který když chce a je dostatečně motivovaný, tak juniora z jejich řad umí potrápit. Právě turnajové úspěchy souvisí značně s výše zmíněnými specifiky hráčských dovedností, které právě na turnaji jsou ještě zřetelnější. O velikonoční sobotě nás čeká turnajové klání pořádané Sokolem Divišov, takže se nadále připravujeme kdož čas máme a chceme se zúčastnit. Pozvednout povědomí o stolním tenisu v Ostředku po okrese plánujeme i uspořádáním ""open turnaje"" někdy před začátkem ligové sezony s cílem ověřit si tak i v něm kvalitu přípravy v konfrontaci s očekávaným příjezdem nejen top-hráčů, ale třeba a především těch herně srovnatelných. To vše při skutečnosti, že tradiční silvestrovský turnaj pořadatelsky zachováme pro naše ostředecké spoluobčany. Maximálním úspěchem tak bude, když naši hráči ošlehaní už druhým po sobě hraným soutěžním ročníkem na něm prokážou, že ve srovnání s rekreačními hráči patří na přední příčky i tohoto jinak především přátelsky laděného mezisvátečního počinu. Ostatně kdo i v tom čase chce, právě kolem Vánoc jsou tradičně po okrese mnohé jiné turnaje, na které se může směle vypravit. S rozrůstáním našich řad a šancí na příští úspěchy úzce souvisí i podpora ze strany obce a sponzorů. Zatímco i jen jednorázově navýšený rozpočet obce v položce příspěvku zájmové činnosti Sokola může znamenat vyřešení mnohého na celé roky fungování klubu (nákup pomůcek jako jsou mantinely, počitadla, velkého množství míčků k tréninku podání, míčky vystřelujícího robota apod.), pomyslná sponzorská rovina může být v té míře přínosná, že s podnikatelskými subjekty navážeme standartní přátelské vazby. Týká se především plynulého a bezkonfliktního užívání sálu restaurace jakožto našeho trvalého domácího prostředí. Jarní část jsme odehráli ve Vodslivech, ale přes velké poděkování tamějšímu starostovi za tento azyl to neznamená, že bychom nebyli prvořadě rádi za domácí prostředí v Ostředku. Ostatně v sále restaurace budeme právě při existenci dvou oddílů napříště hrávat domácí zápasy víc než dosti, tedy každé kolo v pátek na střídačku. Zároveň briskní a nesmírně vstřícná oprava osvětlení v tělocvičně-sokolovně nabízí variantu, kde možno také intenzivně v letní přípravě trénovat, aniž bychom například narušovali chod restaurace v časech kolize s jinými akcemi- S tím souvisí i to, že mít dostatek stolů třebas horší kvality, ale na trénink ještě dobrých je v čase širšího kádru a dvou týmů už docela zásadní- S dosti stoly je ostatně jedině možná expanze do výchovy talentované mládeže a permanentního užití dostupných pomůcek.
Petr Stanovský
