Série vítězných zápasů pokračuje. Tři body jsme přivezli i z Drachkova.
- Podrobnosti
- Kategorie: Aktuality TJ Sokol (Ostředek)
- Zveřejněno: 18. 5. 2015 23:18
- Napsal Ostredek
- Zobrazeno: 1437
V sobotu odpoledne, kdy celý národ u televizí sledoval semifinálovou bitvu našich hokejistů s Kanadou, se na Benešovsku ve IV. třídě okresní soutěže odehrával jiný velký zápas. Naši fotbalisté se v Drachkově postavili místnímu týmu s tím, že cokoliv jiného než tři body by znamenalo proti předposlednímu týmu soutěže ztrátu. Podzimní výrazná výhra našich borců na domácím hřišti a aktuální forma obou mančaftů ostatně nedávaly příliš možností pochybovat o jednoznačnosti tohoto utkání. Zatímco naši fotbalisté v posledních zápasech nemilosrdně válcovali jednoho soupeře za druhým, Drachkovu se až výhrou v předchozím kole na půdě Soběhrd podařilo odlepit se z posledního místa tabulky. Pokud bychom přihlédli i k tomu, že ustálená sestava z úspěšných posledních kol se nemusela měnit z důvodu zranění, mohli optimističtější jedinci před zápasem přemýtat pouze nad počtem gólů v síti Drachkova. Trenér Mirek Lejček do sestavy nakonec sáhl pouze kosmeticky. K Florimu do středu zálohy postavil nestárnoucího Vasila Kanchčije a v Milanovi Škvorovi se ještě jednou pokusil v útoku objevit Honzu Kollera. Na lavičce byl připravený Petr Zikmund a navrátilec z marodky Jirka Škvor.
V úvodu poločasu se naši fotbalisté na obrovském drachkovském hřišti, kde běžné fotbalové vzdálenosti získávají úplně jiný rozměr, trochu hledali. Byl pro nás velký problém vyrovnat se s šířkou hřiště a nechávali jsme soupeři až příliš prostoru v jeho středu, z toho pramenily nebezpečné útoky Drachkova z počátku poločasu, které vedli dobře hrající bratři Hamplové. Dokázali jsme si s nimi však poradit a postupně jsme se také osmělovali k nebezpečným výpadům do soupeřova brankoviště. Nutno ovšem podotknout, že opět bez výraznějšího ohrožení. Jestli pro nás byla na začátku šířka hřiště nevýhodou při bránění, tak v útoku jsme ji naopak nedokázali využít. Útoky jsme zhusta vedli středem hřiště a tlačili jsme útočníky před sebou, finální přihrávky pak přicházeli buď pozdě a nebo byly nepřesné. Je pro nás stále velký problém využívat celou šířku hřiště, přitom přenesení hry na druhou stranu by na takovém hřišti bylo účinnou zbraní. Předzápasové silné řeči a humorné glosy se pomalu začaly jevit jako předčasné. Smích nás pak nadobro přešel ve 25.minutě. Nepovedenou lehkou střelu domácího záložníka bohužel David Luzum kvůli svému velmi laxnímu přístupu trestuhodně pustil za svá záda. Drachkov vedl 1:0 a bylo jasné, že nás nečeká snadné utkání. Zbraně jsme však nesložili a vyrovnání přišlo poměrně brzy. Kuba Horák si navedl míč z levé strany přes tři soupeře až k hranici vápna a tvrdou střelou k tyči vyrovnal na 1:1. Poté se ještě dostal k zajímavému úniku Jenda Muller, ale bohužel místo střely z výhodné pozice zvolil špatnou přihrávku na Petra Floriána. Těsně před odchodem do kabin jsme mohli inkasovat podruhé. Naše obrana vůbec nezvládla zahrání ofsajdové pasti na půlce hřiště, když záměr svých kolegů vůbec nepochopil Láďa Fiala a domácí kapitán se řítil z poloviny hřiště sám na našeho brankáře. Naštěstí tísněn Kamilem Krejcárkem nakonec vůbec netrefil naší bránu. Do kabin se tak šlo za stavu 1:1.
Pokyny v kabině do druhého poločasu zněly jednoznačně - držet míč, roztáhnout hru přes naše křídla a hlavně už nehrát ofsajdovou past. Zpočátku se nám dařilo naši taktiku plnit. Míče směřovaly z obrany na Petra Floriána, který je rozděloval do stran na Fandu Nerada a Zdendu Měchuru. Na levém beku se také stále častěji svými ofenzivními choutkami nechal unášet Jenda Muller. Soupeř měl s naší hrou čím dál více problémů a na své ofenzivní výpady neměl moc příležitostí. Jak už je ale u našeho mužstva na jaře zvykem, nakonec jsme opět sami umožnili Drachkovu dostat se do vedení. Vasil Kanchyi vypustil souboj ve středu hřiště a domácí kapitán se dostal lehce ke střele z hranice vápna. Jeho ne příliš obtížná střela skončila v naší síti a David Luzum neměl opět čisté svědomí. Snadno jsme soupeři darovali vedení a začali se opět bát o výsledek zápasu. V 60.minutě vystřídal Petr Zikmund Fandu Nerada a ještě více rozpohyboval naší levou stranu. Zvyšovali jsme útočné obrátky a začali se stále více tlačit do zakončení. Branky jsme se dočkali v 70.minutě, když Kuba Horák vsítil svou druhou branku v utkání. S remízovým stavem zápasu jsme se však nechtěli a vlastně ani nemohli spokojit. Petr Florián neúnavně tvořil hru a připravoval pro své spoluhráče další brankové příležitosti. Petr Zikmund ani Kuba Horák své samostatné úniky neproměnili. Vasil Kanchyi se prezentoval krásnou technickou střelou, jeho radost však překazil výborným zákrokem domácí brankář. Čas se neúprosně blížil ke konci utkání a méně psychicky odolní jedinci z našeho mančaftu se již začali smiřovat s pouhým bodem. V 88.minutě jsme se však vymodleného vítězného gólu dočkali. Zdenda Měchura zahrával rohový kop, ve vápně se nejvýše vyšrouboval Jenda Muller a hlavou rozvlnil síť. Nutno podotknout, že to byl již třetí Jendův jarní gól, což je na krajního obránce velice slušná bilance. Do konce zápasu se nám bez větších nervů podařilo výsledek udržet a mohli jsme se tak radovat ze zasloužené výhry.
Připsali jsme si tedy čtvrtou výhru v řadě. Především z morálního hlediska byla tato výhra velmi cenná, tým ukázal, že má charakter a dokázal do vítězného konce dotáhnout utkání, ve kterém jsme dvakrát prohrávali. Nutno podotknout, že jsme však proti předposlednímu týmu tabulky měli hrát daleko přesvědčivější utkání. Bohužel nás tentokrát příliš nepodržel brankář, ostatní řady však fungovaly vcelku spolehlivě. Obrana si uhrála svoje, a pokud se vyvaruje podobných experimentů jako při ofsajdové pasti z prvního poločasu, lze konstatovat, že mužstvo se v posledních zápasech na ni může spolehnout. V záloze nám tento zápas příliš nefungoval střed pole, kde Vasil bohužel i s přihlédnutím ke svému věku a k rozměrům hřiště bohužel nestíhal vykrývat jemu určené prostory. Petr Florián pak na vše stačit nemůže, i když především za svou ofenzivní činnost v druhém poločase zaslouží velkou pochvalu. V útoku jsme tentokrát pracovali dobře, Kuba Horák se pomalu mění z paliče šancí v nebezpečného snajpra a Milan Škvor svou urputností a pracovitostí vytvořil velké množství zajímavých příležitostí pro své spoluhráče. Příští kolo doma přivítáme Jablonnou nad Vltavou. Na podzim jsme prohráli na jejich hřišti poměrně jednoznačně, takže jim máme co vracet. Vývoj naší skupiny a aktuální forma našich hráčů zapříčinili, že jsme se po slabém začátku jara dotáhli na přední příčky tabulky a je tedy stále o co hrát. Když ne o postup, který by byl ještě velkým tématem k diskusi, tak alespoň o první příčku a dobrou náladu na fotbalové rozlučce. Je dobře, že jsme začali mít opět z fotbalu radost!!
Sestava: Luzum - Fiala, Krejcárek, Kapal, Muller - Měchura, Kanchyi V., Florián, Nerad (60.Zikmund) - Škvor M. (80.Škvor J.), Horák
Autor: Kamil Krejcárek