Obec Ostředek

V 7. kole III. třídy okresní soutěže nás čekal soupeř z nejtěžších. První Bystřice ještě neztratila ani bod a i dle dosavadních výsledků se dalo předpokládat, že se nejednalo o výhry náhodné. Bylo jasné, že jakýkoliv odvezený bod by byl pro nás úspěchem.

 

Bohužel četnost omluvenek před zápasem vůbec neodpovídala tomu, že cestujeme na hřiště suverénně prvního mužstva soutěže a že bychom měli mobilizovat veškeré síly. Na poslední chvíli se omluvili Tomáš Dytrich, Stára a Patrik. Pokud přičteme dlouhodobé marody, cestovalo nás do Bystřice všehovšudy 14 statečných včetně Vasila a Boriny. Paradoxně jednoduché bylo skládat obranu, nebylo totiž moc jiných variant. Jediným myslitelným předstoperem, který byl v Bystřici přítomen, byl Milan Škvor, a tak se musel stáhnout ze zálohy dozadu. Na svůj pravý kraj se postavil Láďa Fiala a na levém beku musel zaskočit Ondra Matoušek. Stopera pak hrál navrátilec Kamil Krejcárek. Ve středu zálohy operoval s Petrem Floriánem Zdenda Měchura a na krajích Fandové Macháček a Nerad. Alespoň útočnou dvojici jsme mohli pokládat za ideální, Adam Fantys s Kubou Horákem byli v minulé sezóně postrachem obran a bohužel letos neměli tolik možností k opětovnému sehrání.

 

Hned od úvodního hvizdu se naplnilo to, čeho jsme se před zápasem (někteří možná až moc) báli. Bystřice hrála rychlý kombinační fotbal. Jejich hráči byli neustále v pohybu, nabízeli se do volných prostor a velmi dobře si dokázali krýt míč. My jsme záhy zjistili, že běžecky ani fotbalově příliš nestačíme a pomerně brzy jsme rezignovali. Báli jsme se převzít v zápase jakoukoliv iniciativu, nebo něco vymyslet, nedokázali jsme ani přinutit soupeře aktivním presinkem k chybám. Místo toho jsme v podstatě na vlastní polovině čekali, co soupeř vymyslí a domnívali jsme se, že míče odkopeme do pole. Bylo otázkou času, jak dlouho s tímto přístupem vydržíme. A překvapivě jsme vydrželi až do 28.minuty, kdy po nedůrazu na polovině hřiště jsme lehce dovolili soupeři jít do samostatného úniku. Ten domácí útočník Stibůrek pohodlně proměnil.Poté už se to s námi vezlo a domácí pohodlně využili dalších dvou velkých chyb v obraně a v poločase vedli 3:0.

 

V druhém poločase jsme přeci jen trochu přidali na fotbalovosti a začali chvilkama i hrozit před brankou Bystřice. Je však otázkou do jaké míry to bylo způsobeno tím, že domácí znatelně ubrali plyn. I přes to jsme to byli opět my, kdo inkasoval a pustil domácí do čtyřbrankového vedení. Pak se nám sice podařilo po krásné akci Kuby Horáka vyrovnat, když se trefil po jeho zpětné přihrávce Adam Fantys. Bystřice ale zařadila o jeden rychlostní stupeň nahoru a opět měli naši nedůrazní obránci velké problémy. Do konce zápasu jsme inkasovali ještě dvakrát a nakonec si odvezli debakl 6:1.

 

Zápas s Bystřicí bohužel v plné nahotě ukázal herní rozpoložení našeho mužstva. Doby, kdy jsme ve čtvrté třídě z chůze sypali góly do sítě soupeře a počítali si čistá konta, jsou nenávratně pryč. Nejsme zvyklí být v pohybu bez míče, nedokážeme reagovat na náběhy soupeřových hráčů. Nedostupujeme hráče a dopřáváme soupeři spoustu času, aby s míčem něco vymyslel. Až když směřuje přihrávka soupeře do volného prostoru, my se teprve ze stoje rozbíháme. Úplně jsme zapomněli předvídat a vykrývat včas volné prostory. Koukáme a koukáme. Útok je většinu zápasu odříznutý od zálohy a čeká na dlouhý míč za obranu, ale s takovou hrou už si kvalitnější obránci soupeře poradí. Prostě už nejsme ve čtvrté třídě. Musíme se sebrat jako celek a hrát jako celek. Všichni musí chtít hrát aktivně fotbal. Příští týden doma s Krhanicemi máme první možnost všechno výše zmíněné změnit.