Xaverov

Zastupitelé

Podrobnosti
Zveřejněno: 12. 12. 2016 13:04
Starosta obce Jiří Hervert
Místostarosta obce Václav Hervert
Předseda finančního výboru Jan Pohořal st.
Členové finančního výboru Alena Pohořalová
  Marie Hervertová
Předseda kontrolního výboru Tereza Svobodová
Členové kontrolního výboru Jan Pohořal ml.
  Tomáš Svoboda

 

Historie obce

Podrobnosti
Zveřejněno: 12. 12. 2016 13:15

Obec Xaverov se nalézá asi čtyři kilometry jižně od řeky Sázavy a stejnojmenného města. Právě pro svoji malou vzdálenost od řeky bývá začleňován do středního Posázaví, avšak celou svou atmosférou patří do Podblanicka. Nejen podle nejnovějšího geografického zařazení do Vlašimské pahorkatiny, ale také proto, že hora Blaník je odtud dobře vidět.

Kolem roku 1730 založila vrchnost z Ostředka, poblíž Choratic, v místech dnešního Xaverova skelnou choratskou huť. Prvá písemná zmínka se vztahuje k roku 1731, kdy huť již stála a jejím nájemcem byl Adam Bolder, uváděný také jako Heller, či Höller. Otázkou stále zůstává lokalizace choratické huti na dnešním xaverovském katastru. Podle tradice a podle dnes již nezvěstných nálezů barevného skla bývala sklárna umisťována k chalupě pana Horáka č. p. 12 na pravém břehu xaverovského potoka, pod dnešním rybníkem ve vsi. Před několika lety byla Horákova chalupa zbořena a na jejím místě vybudován nový dům. Při hloubení odpadní jímky došlo k novým nálezům, na které upozornil starosta obce Jiří Hervert a na místě proběhl drobný záchranný archeologický výzkum. Nejpočetnější nálezy představují skleněné střepy. Další svědectví o výrobě skla podávají masivní fragmenty okrajů a stěn sklářských pánví. Dochoval se i zlomek rovného dna pánve se zbytky skla. Je pravděpodobné, že sklářský odpad pochází z let 1730-1746 a představuje tak zajímavý hmotný doklad jednoho období posázavského sklářství. Nález zároveň určuje nepřímo i polohu hutě, která se musela nacházet v bezprostřední blízkosti množství vyházeného, či vyvezeného odpadu a kusů tavících pánví. Některé objekty hutě tak mohly později vytvořit část jádra zástavby pozdějšího Xaverova. V roce 1742 postihla "chorvatské hutě", jak se jim tehdy říkalo, pohroma. Během jednoho roku zde zemřelo 20 lidí. Po roce 1752, kdy ostředecký statek koupila pražská jezuitská kolej, dostal zemědělský dvůr nové jméno Xaverhof podle patrona jezuitského řádu sv. Františka Xaverského. Právě německé pojmenování dvora se s následným počeštěním proměnilo v úřední název pozdější obce, která je v písemných pramenech konce 18. a v 19. století, uváděná také jako Xaverow nebo Xawerow. V roce 1773 byl jezuitský řád zrušen a jeho hospodářský majetek, včetně Xaverovského dvora, začala spravovat administrace státních statků. Pozemky nejprve přešly pod sousední panství Komorní Hrádek, ale krátce nato byla v rámci reforem provedena tzv. raabizace. Na několik let byl statek Ostředek rozdělen na několik částí. V roce 1819 byl statek prodán ve veřejné dražbě chlumeckému pošmistrovi Aloisovi Zubatému, který jej následně postoupil své manželce Marii (roz. Kantůrkové).

Další údaje o Xaverově v první pol. 19. stol. lze vyčíst z řady písemných pramenů. Známé jsou i přesné počty domů i obyvatel. V roce 1844 měla osada již 25 domů, jejichž popisná čísla navazovala na číslování v Choraticích, s nimž Xaverov stále tvořil jednu katastrální obec. V samotném Xaverově žilo 217 lidí a naprostá většina z nich byla římskokatolického vyznání a příslušná k sázavské farnosti. Byly zde pouze dvě protestanské rodiny. K roku 1884 se uvádí tehdy stále zřejmě zažitý a používaný pomístní název Huť. Po úplném zrušení roboty v roce 1848 a po přechodném období skončila i v roce 1850 vrchnostenská správa a začal platit obecní řád. Xaverov zůstal osadou obce Choratice, která byla v rámci tehdejších politických a správních změn začleněna do okresu Benešov.

Čerpáno ze statě Jiřího Bernata a Milana Štědry v knize Xaverov 1752-2007 vydané k 255. výročí obce.

Jak se žilo v Xaverově před 1. světovou válkou

Podrobnosti
Zveřejněno: 12. 12. 2016 13:14

Místní kronikář Jan Martinek zaznamenal do xaverovské kroniky v roce 1953 vyprávění, ve kterém Václav Novotný, narozený v roce 1986, vzpomíná na předválečné časy.

Do školy jsme chodili do Sázavy, potom do Ostředka. Do Ostředka jsme chodili, kdo kdy chtěl. Pak jsme chodili k Drožovům v Choraticích a ke Krá lovům, někdy jednou za měsíc. Potom zase do Sázavy, to už pilně neb učitel na to dbal, aby se každý den docházelo. Platíval se sobotáles. Chtěli, abychom platili do Ostředka i do Sázavy. Učitel říkal: "Každý může být bit metlou jednou a ne dvěma." Rodiče, kteří neposílali děti do školy, byla na ně podána žaloba a byli voláni do Benešova, kde je přinutili, aby své děti řádně do školy posílali."

Pan Martínek dále pokračuje svými vlastními vzpomínkami.
"Před první světovou válkou se žilo velice skromně. V odívání měl ponejvíce každý jedny šaty, pro svátek a jedny do práce. Dokud na látce držely štychy, tak se spravovaly. Na zimu nějaký zimník, který vydržel hodně roků. My děti, když jsme byli už větší, jsme měly lepší jedny šaty a jedny boty, a to ještě ne v každé rodině. Kdo měl nějaké zámožnější příbuzné ve městě, obnošené šaty svým příbuzným na venkov dával. Za tento dar byli velice vděční. Kdo měl nějaký kousek pole a jednu nebo dvě krávy, tak měl z části o živobytí postaráno. Vepře pro svoji potřebu si zabíjel málokdo, tak dva, tři v celé vesnici za rok a to ještě ve váze do sto kilogramů. Strava byla ponejvíce z toho, co dalo hospodářství. K snídani bílá káva z upraženého žita, které se kupovalo, k svačině krajíc chleba, k obědu bramborová polévka, bramborové knedlíky se zelím, škubánky, vdolky a lívance, které se pekly z ječné mouky, hrách a jiné výrobky jako kroupy a krupky. Maso nebo na podzim vykrmená husa byly o větších svátcích. Chléb se pekl doma. Obilí se semlelo, mouka byla pro rodinu, otruby se skrmily. Pšenice se mlelo malé množství, nejvíce se mlelo žito na dvojí mouku chlebovou a výražek. Z výražku se dělaly také caletky a vdolky.

Bydlení bylo také skromné, jedna nebo dvě světnice, někde kuchyňka, nebo komora, do které se různé věci ukládaly. Také byly ještě podlahy hliněné (udusaná hlína) po celé světnici, nebo alespoň u plotny, ale ty už mělo několik posledních domků. Kdo měl po celý rok obilí na mouku byl spokojen, že se dosyta nají po celý rok celá rodina. Kdo měl málo nebo žádné pole a chodil na výdělek, tomu se žilo o hodně hůře. Když byla jedna nebo dvě krávy, bylo mléko, tvaroh a trochu másla pro rodinu. Pro krávy bylo špatné krmení, a proto byl užitek malý. Krmilo se ponejvíce slámou a i té byl některý rok nedostatek. Umělá hnojiva žádná nebyla, jen trochu hnoje, ten byl ponejvíce z lesní hrabanky a chvoje. Parcelace po první světové válce nepřinesla žádné výrazné zlepšení. Ti, kteří dostali příděl, z velké části měli od velkostatku Ostředek pronajaté pole horší jakosti, takže se příděl v hospodářství neprojevil.

Kronika Xaverova, kterou vedl pan Jan Martinek

První světová válka zasáhla do života Xaverova stejně výrazně jako ve všech obcích v českých zemích. Ze 187 tehdejších obyvatel Xaverova odešlo do války více než 40 mužů. Většina ke 102. pěšímu pluku do Benešova. Padlo jich nebo na následky zranění zemřelo devět. V pamětní publikaci Xaverova jsou zmapovány osudy xaverovských vojáků v kapitole s názvem Lidé z pomníku.

Novější historie obce

Podrobnosti
Zveřejněno: 12. 12. 2016 13:13

"Po roce 1948 se situace spíše zhoršovala. Velkým zásahem do života byla měnová reforma v roce 1953. Na rodinu se vyměnilo 500 Kčs nové měny. Ostatní peníze byly jen bezcenný papír". (kronika Jan Martínek)

V účetní knize xaverovských hasičů je položka z 30. května 1953 "Ztráta měnovou reformou- 6 521 Kčs". Z celkové částky 7 840 Kčs přišel hasičský sbor prakticky o všechny peníze. Na konci roku vykázali pokladní hotovost 92 Kčs 50 haléřů. "Zvyšoval se tlak na zemědělce, aby zakládali zemědělská družstva. Nastalo přesvědčování v Xaverově. V týdnu přijeli třeba dvakrát tři muži, někdy i více. To trvalo až do žní roku 1958. Veškeré dodávky se plnily, takže na nás nemohli. Až v roce 1959 začali přesvědčovat znovu... V druhé polovině roku jsme už všichni věděli, že hospodařit soukromě nemůžeme." (kronika Jan Martínek)

Zemědělské družstvo bylo v Xaverově založeno 1. ledna 1960. Jako jedno z posledních v Čechách. Vzniklé zemědělské družstvo bylo okamžitě včleněno do JZD Choratice. V roce 1961 se stalo choratické družstvo součástí velkého zemědělského družstva Ostředek. Po dalších 30 let zemědělské družstvo hospodařilo společně na vzniklých lánech.

Po roce 1989 se obec osamostatnila. Patří mezi nejmenší obce české republiky, což přináší různé problémy, ale aktivita a schopnost lidí spolupracovat pomáhá mnohé vyřešit, například údržbu a úklid obecních pozemků. Pro pořádání různých akcí se najde vždy dostatek ochotných rukou. V posledních letech se dvakrát uskutečnilo Setkání rodáků a přátel Xaverova. Při prvním setkání vydal obecní úřad publikaci Xaverov 1752-2007, která shrnuje (a snad i pro potomky uchovává) všechny dostupné fotografie, vědomosti a vzpomínky. Pro druhé setkání vznikl Receptář dobré nálady, knížečka obsahující kuchařské recepty xaverovských hospodyněk a drobná vyprávění o tom, co se kde "semlelo".
Mimo dnes už málo se vyskytující dechovou muziku bylo součástí oslav loutkové divadélko pro děti a jiné atrakce. Velkou tradici mají v Xaverově Šakalí hry, v roce 2013 proběhl na přelomu července a srpna již 28. ročník. Sportovní soutěže s legráckami pro děti a dospělé končí večer táborákem s místními muzikanty.
První volejbalové hřiště vzniklo již v roce 1939. Podle pamětníků se scházelo ze všech okolních vesnic nejméně dvacet mladých vyznavačů koženého míče. Dnes jsou v Xaverově dva volejbalové kurty, jen volejbalisté se nějak vytratili. Hraje se spíše nohejbal. Velký turnaj v tomto českém vynálezu a příspěvku světovému sportu proběhl letos již po osmé. Fotbalový plácek, hojně navštěvovaný, nahradilo krásné hřiště. Bohužel těch nadšených fotbalistů také ubylo! Nicméně turnaj v malé kopané za účasti šesti, osmi mužstev probíhá každé léto. Pro nejmenší děti vyrostlo na návsi chráněné hřiště s prolézačkami, houpačkou, pískovištěm -zkrátka se vším, co má správné hřiště mít. Den dětí —1. červen v Xaverově je další příležitostí pro setkání dětí i dospělých. Napečou se dobroty, připraví se soutěže.
Díky dotacím se v posledních deseti letech realizovala řada projektů, které přispěly k rozvoji obce. Mimo jiné to byla oprava kapličky a dvou křížů. Oprava márnice a oplocení na místním hřbitově. Obnova povrchu místní komunikace p.č. 798/1 — rekonstrukce povrchu komunikace uvnitř obce. Oprava místní komunikace v ll. etapě.

Webové stránky používají cookies., na web. stránkách běží scripty, které umožní vlastníkovi web. stránek získávat statistická data o uživatelích webu (např. Google Analytics, Facebook Pixel a SKlik). Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.

  Skrýt tuto informaci