Vranov

Registr oznámení o činnostech, oznámení o majetku a oznámení o příjmech, darech a závazcích dle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů

Podrobnosti
Zveřejněno: 10. 11. 2016 9:07

K nahlížení do registru v elektronické podobě je nutno získat přístupové jméno a heslo, které se vydává po vyplnění a ověření žádosti.

Informace a pokyny

Zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů ukládá veřejným funkcionářům povinnost podávat příslušnému evidenčnímu orgánu formou čestného prohlášení oznámení o jiných vykonávaných činnostech, oznámení o majetku a oznámení o příjmech, darech a závazcích, která jsou evidenčním orgánem vedena v registru oznámení.

Návod a postupy k vydání uživatelského jména a hesla:
K nahlížení do registru v elektronické podobě je nutno získat přístupové jméno a heslo, které udělí OÚ Vranov, Vranov 16, 257 22 Čerčany – kancelář starosty.
Do registru je možné nahlížet osobně u evidenčního orgánu nebo v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě. Výpisy a opisy evidenční orgán neověřuje a tyto listiny nemají charakter veřejných listin.

Doporučení:
1. Seznámit se s podmínkami vydání uživatelského jména a hesla, viz tato stránka.
2. Každý má právo na základě písemné žádosti bezplatně nahlížet do registru a pořizovat si
z něj opisy a výpisy.
3. Písemná žádost musí obsahovat jméno, příjmení, datum narození, trvalý pobyt a adresu
pro doručování žadatele a údaj o tom, zda žadatel bude do registru nahlížet osobně nebo
v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě.

Žádost lze podat:
a) Osobně u evidenčního orgánu,
b) Prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, nebo
c) Elektronicky pomocí e-podatelny OÚ na e-mailovou adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

4. Na základě podané žádosti bude žadateli přiděleno uživatelské jméno a přístupové heslo.
Přístupové údaje budou žadateli předány podle způsobu podání žádosti s výjimkou žádosti podané podle bodu 3 písm. a). Sdělit třetí osobě uživatelské jméno a přístupové heslo k nahlížení do registru v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě je zakázáno!
5. Zveřejnit lze pouze údaje uvedené v registru, které se týkají veřejného funkcionáře – v podmínkách obce se jedná o člena zastupitelstva obce, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn a člena zastupitelstva obce, který před svým zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyl v pracovním poměru, ale vykonává funkce ve stejném rozsahu jako člen zastupitelstva obce, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn.
6. Každý má právo písemně sdělit evidenčnímu orgánu skutečnosti, které nasvědčují nepravdivosti nebo neúplnosti údajů, uvedených v oznámeních evidovaných v registru.
7. Sdělení lze podat též v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě.
8. Každý má právo oznámit orgánu státní správy nebo územní samosprávy svoje podezření, že veřejný funkcionář porušil povinnosti (§ 67 zákona o přestupcích).

Poučení:
Veškeré údaje vedené v registru mohou být použity a dále zpracovávány, pouze za účelem zjištění případného střetu zájmů při výkonu funkce veřejného funkcionáře.
Zpracováním osobních údajů v registru nesmí být dotčena ochrana osobních údajů (zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Sdělit třetí osobě uživatelské jméno a heslo k nahlížení do registru je zakázáno a je přestupkem, za který lze udělit pokutu do výše 50 000 Kč.
Dále je přestupkem používání nebo další zpracování údajů vedených v registru k jinému účelu než ke zjištění případného střetu zájmů při výkonu funkce veřejného funkcionáře.
O každém nahlédnutí do registru se automaticky provede záznam s uvedením data, času a předmětu dotazu, případně požadovaného dokumentu.
Přidělené uživatelské jméno a heslo opravňuje po dobu, na které bylo vystaveno, nahlížet do registru na jeho stránkách z libovolného počítače připojeného k veřejné datové síti.
Evidenční orgán si vyhrazuje právo zrušit či zablokovat uživatelské jméno a heslo pokud má důvodné podezření, že byly porušeny podmínky, za kterých bylo vydáno, zejména pokud bylo sděleno třetí osobě.
Podáním Žádosti o udělení uživatelského jména a hesla žadatel souhlasí se zpracováváním osobních údajů a to na dobu nejméně pět let po ukončení platnosti přiděleného uživatelského jména.


Dokumenty v registru jsou uveřejňovány jako dokumenty PDF. K jejich prohlížení je nutný volně dostupný prohlížeč.

Čestné prohlášení - formulář
Žádost o elektronické nahlédnutí do registru

Nahlížení do registru

Závěrečný účet obce Vranov za rok 2022

Podrobnosti
Zveřejněno: 3. 5. 2023 21:02

Závěrečný účet obce Vranov za rok 2022
Příloha_č._1_Výkaz_Fin_2-12_za_rok_2022.pdf
Příloha_č._2_Zpráva_o_výsledku_přezkoumání_hospodaření_obce_Vranov_za_rok_2022.pdf
Příloha_č._3_Zpráva_o_výsledku_přezkoumání_hospodaření_obce_Vranov_za_rok_2022_ve_strojově.pdf
Příloha_č._4_Výkaz_zisku_a_ztráty_za_rok_2022.pdf
Příloha_č._5_Rozvaha_za_rok_2022.pdf
Příloha_č._6_Příloha_příloha_č._5_k_vyhlášce_č._4102009_Sb._za_rok_2022.pdf

Zastupitelé

Podrobnosti
Zveřejněno: 21. 11. 2016 9:46
Starosta obce Jan Roubíček
Místostarosta obce Zdeněk Vožický
Předsedkyně finančního výboru Barbora Janotová
Členové finančního výboru Markéta Horváthová
  Alena Čutová
Předseda kontrolního výboru Tomáš Uhlíř 
Členové kontrolního výboru Ondřej Vašák
  Jaroslav Krejčí
Předsedkyně kulturní komise Markéta Horváthová 
Členové kulturní komise Barbora Janotová
  Kateřina Šustová
Zastupitelé Ondřej Vašák
  Jaroslav Krejčí

Historie obce

Podrobnosti
Zveřejněno: 21. 11. 2016 13:38

Vranov

 Vranovsko v raném středověku patřilo do sféry pánů z Dubé a z Hrádku nad Sázavou.

Vzhledem ke stáří prerománské rotundy ve Vranově a k zápisům v některých listinách lze usuzovat, že snad ve 13., 14. a ještě větší pravděpodobnost v 15. století měl ve Vranově své sídlo ( dvorec, tvrz ) zemanský rod. V lednu 1407 byl arcibiskupem jmenován správcem vltavotýnského zboží panoš Zdeboř z Vranova. 16. března 1413 svědčí v kupní smlouvě mezi Markvartem z Přepychu a Jindřichem z Bilska a Zdeňkem z Dolan Mikuláš z Vranova.. Týž Mikuláš s dalšími dosvědčuje 4. června 1416 panu Albrechtu z Koldic, že paní Bětka, vdova po panu Diviši z Tosova, splnila svůj slib, že zachová své věno dětem a že se o ně postará až do své smrti. 10. října 1437 svědčil Zdeboř z Vranova při kupní smlouvě mezi Ofkou Jarohněvoči z Kanty o prodeji vesnice Petrovi z Lindy a Budějovic. Při další podobné smlouvě z roku 1433 svědčí vladyka Martin z Vranova společně s vladyky Janem ze Studené ( u Ledče ) a Pavlem z Pravonína.

Jestliže většina historiků přistoupí na velmi pravděpodobnou hypotézu o slavníkovském původu prerománského kostelíka sv. Václava ve Vranově , pak by bylo logické, že Vranovsko bylo již v 10. století – i když asi velmi řídce – osídleno. První písemná zpráva o Vranovu v „Registrech desátků papežských z diecézí pražských“ je z roku 1352 a mluví o Vranovu jako farní vsi u Benešova, patřící do děkanátu štěpánovského. 19.července 1359 pražský arcibiskup ( jméno neuvedeno ) vykonavatelem dekretu o jmenování kněze Petra z Bystřice farářem n Hradišti. Tehdy – v době vlády Karla IV. – patřil Vranov asi k hradu Dubá, ale brzy získali tu také práva gruntovní vrchnosti Šternberkové konopišťští šternberští, a dokonce snad i oltář Všech svatých v Benešově. V roce 1418 je Vranov součástí šternberského panství černokosteleckého.

            Ze zápisů a listin pražské konsistoře se dozvídáme údaje o některých farářích vranovského kostela ( např.: Hašek, Martin z Kostelce, Petr z Měchejova, … )

Historici a jazykovědci se pokoušejí vyložit i původ místních jmen. Vranov asi vznikl odvozením z českých příjmení vran, Vraný, Vrána a označoval se tím jejich majetek( A. Profous ). Vl. Šmilhauer ale nevylučuje, že východiskem mohlo být pojmenování ptáků – vrána.

            Za období Václava IV., kdy Mikuláš ( Mikeš ) Zúl s Ostředka se svým synem Janem jako lapkové s četnými pomocníky ovládali rozsáhlé území od Kutné Hory až k Vltavě, dobyl v okolí území Vranova hrad Dubá a Čejchanův Hrádek. V roce 1404 královské vojsko vedené arcibiskupem Zbyňkem zajícem z Hasenburka oba hrady dobylo a Mikuláš Zúl byl spolu s 50 pomocníky oběšen v Praze na hoře Šibeničné. K smrti jej doprovázel mistr Jan Hus a svou domluvou jej dokonce přiměl k pokání. O osudu Jan Zůla se zpráva nedochovala, šířily se dokonce domněnky, zda nebyl popraven Jan, a nikoli Mikuláš Zúl. Za válek Jiřího z Poděbrad proti „Zelenohorské jednotě“ její vůdce Zdeněk ze Šternberka na Konopišti dobyl a zpustošil hrad Dubou i Čejchanův Hrádek, hrad Dubá nebyl niky obnoven a dodnes zůstaly po něm mohutné trosky.

            Za doby Marie Terezie ubylo polí, která nebyla obdělávána. Usedlíků prakticky nepřibylo, jen je se uvádí první řemeslník – tkadlec Tušek. Vznikla zde škola ve smyslu tereziánských reforem asi v desetiletí 1770 – 1780. V roce se již setkáváme v josefském katastru se školní budovou, která má domovní číslo 16. Roční plat učitele zdejší školy představoval 26 zl. 30 kr., což svědčí o tom, že jeho sociální postavení bylo dosti neutěšené a musel si ještě různě přivydělávat.

            Rod Khenvenhüller-Metsch vlastnil Komorní Hrádek od roku 1733 do konfiskace na základě Benešových dekretů. Byl tedy vrchnosti vranovské rychty v období Marie Terezie a Josefa II. a byl pravděpodobně vrchností poněkud vlídnější než na jiných panstvích. Jeden ze synů Jana Josefa Khevenhüllera dokonce s reformními snahami Josefa II. sympatizoval. Nemáme zprávy, že by na komornohrádeckém panství docházelo k výraznějším projevům protifeudálního odporu. Nemáme konkrétní doklady o účasti poddaných z Vranovska na konopišťské rebelii 1775, i když její ohlas jistě i sem dolehl.

           Roku 1892, tedy již na počátku českého hasičského hnutí, byl také ve Vranově založen Sbor dobrovolných hasičů, nejstarší spolek v obci, jehož tradice a činnost se úspěšně rozvíjí dodnes.

Vranov měl také celou řadu významných obyvatel.

            Z knížecího dvora Levína, který dříve patřil do obce Vranov, pocházel páter Klement, Borový. Po teologických studiích se pátek Klement Borový stal doktorem teologie. V květnu 1860 měl ve Vranovském kostele primici. Věnoval se činnosti pedagogické a vědecké. Byl velkým příznivcem katolické farnosti vranovské, účastnil se ve Vranově významných církevních slavností, roku 1879 pomohl v Praze opatřit nový oltářní obraz svatého Václava od pražského malíře Garreisa. Když v srpnu 1897 v Praze zemřel, dle jeho odkazu získala vranovské fara z jeho pozůstalosti 60 knih, některé ve skvostné vazbě,jež se staly základem farní knihovny.

            V svislosti s četnými literárními dějinami rozhodně stojí za zmínku také skutečnost, že právě Vranovsko a jeho blízké okolí si vybral spisovatel Karel Nový jakožto dějiště své prosluté trilogie Železný kruh.

            Bob Hurikán, vlastním jménem Josef Petrka, se narodil 21.4. 1907 v Praze. V devíti letech se stal členem Svazu skautů. Vyučil se nástrojařem, od mládí trampoval, patřil mezi průkopníky českého trampingu. Mezi trampy získal přezdívku Spálený Bob, později bob Hurikán, podle trampské osady Hurikán, kterou založil v lese mezi osadou Bezděkov a řekou Sázavou. Byl spoluzakladatelem Trampského klubu a Unie trampských osad. Byl u zrodu mnoha trampských osad, mezi trampy si získal pověst zpěváka, kytaristy, ale i dobrého boxera. Byl též autorem trampských písní,reportérem, redaktorem trampského listu „ Naše osady“ a spisovatelem. Podnikal i dobrodružné cest, s kytarou a starým fotoaparátem se dostal až za severní polární kruh k Laponcům. Z jeho cest na Balkán, do Turecka, Palestiny, Egypta a Řecka vznikl cestopis „Trampem do Orientu“ a „Kouzlo hašiše“. Z dobrodružných knih několika foglarovsky zaměřených věnoval mládeži, např.: Zálesák od Zlaté řeky. Ve westernových příbězích šel nad rámec klasických rodokapsů, například Pobožný střelec. Ve všech jeho dílech se projevuje jeho životní krédo: smysl pro čest, spravedlnost a intenzívně prožívaný vztah k přírodě. Historii českého trampského hnutí podrobně zpracoval v „Dějinách trampingu“. Překlady některých jeho knih vyšly i v USA. Své životní filosofii zůstal věrný i v době nacistické okupace. Svědčí o tom nejen jeho jinotajný román Plamen vzpoury. Od roku 1939 organizoval Bob Hurikán se svými přáteli trampský odboj: založili „ Partyzánskou zimní brigádu“, shromažďoval a ve své chatě nedaleko Bezděkova ukrýval zbraně a munici, ve zřícenině hradu Dubá ukrýval a ošetřoval vojáka uprchlého z koncentračního tábora. Bohužel se pomocí provokatéra podařilo Boba Hurikána zatknout a od trestu smrti za odbojovou činnost jej naštěstí zachránil konec války. Po válce, kdy mu bylo znemožněna tvůrčí činnost, pracoval několik let na Slapské přehradě jako dřevorubec, betonář a minér. Poslední měsíce života strávil se svou ženou Annou, známější pod trampskou přezdívkou Bó, na své chatě u Bezděkova a své milované Sázavy. Zemřel 2.6. 1969. Vzhledem k jeho životním osudům a dílu Boba Hurikána mnozí nazývali českým Jackem Londonem.

František Váňa se narodil 10.5. 1896 v rodině hostinského ve Vranově, kde též chodil do školy. PO studiích pracoval jako učitel v Praze. Byl zapojen do odbojového hnutí, zatčen gestapem a po dvouhodinovém mučení na Pankráci druhého dne 6.2. 1945 zemřel.

           Jan Šesták ( 27.4. 1920 – 19.4. 1980 ) se narodil ve Vranově v rodině s dlouholetou hasičskou tradicí. Od mládí byl aktivním členem hasičského sboru, kde postupně zastával nejvýznamnější funkce. Byl zvolen velitelem okresního výboru Sboru požární ochrany a pracoval i v krajských orgánech ČSPO. Za obětavou celoživotní práci pro hasičské hnutí byl oceněn nejvyšším stupněm hasičského vyznamenání zlatou medailí. Byl též ochotníkem, režíroval a organizoval ochotnické odbory při Sboru dobrovolných hasičů ve Vranově a Sokola ve Vranovské Lhotě.

            Rekreační chalupu ve Vranově v 70. a 80. letech vlastnil básník a spisovatel Donát Šajner.

            Kostel:

            Jedná se o nejvýznamnější kulturní památku ve Vranově, zvláště jeho dnešní sakristie. Jedná se s největší pravděpodobností o jeden z nejstarších předrománských kostelíků, rotund, založených v souvislosti s misijním úsilím, sv. Vojtěcha – Slavníkovce. Vrcholným obdobím kostela svatého Václava byla v 18. století jeho přestavba do barokní podoby, při níž byla mohutná věž. V roce 1905 byl novobarokně upraven ( přistavěna předsíň a márnice k věži ).

            Součástí kostela je zvon z doby panování Karla IV., Meduný, jenž dostal název od zalesněného kopce Meduný, kde jej podle pověsti vyhrabal ze země vepř. K tomuto zvonu přibyl v roce 1659 zvon „sv. Václav“ zásluhou knížete Valdštejna z Komorního Hrádku vranovské záduší. Za první světové války byl odebrán na válečné účely. V roce 1928 zorganizoval farář P. Václav Poslední zvonovou sbírku, z níž byly pořízeny nové zvony „Svatý Václav“ a „Svatý Jan Nepomucký“. Ani tyto neodolaly válečným událostem a byly kostelu odňaty nacistickými úřady za 2. světové války.

            K drahocennostem kostela patří též kříž s tělem Páně, věnovaný sestřenici faráře Mojžíše paní Šteffánnyovou z Podskalí, v jejíž rodině byl od nepanšti chovaný.

            Další památka v kostele z období středověku, jsou gotické dveře. Dveře jsou osazen na svém původním místě v jižním portálku kněžiště, jsou pozdněgotickým dílem druhé poloviny 15. století, nejpozději počátkem 16. století. Původní prerománská rotunda byla ve 13. století při dostavbě podélné lodi ( ještě románského slohu ) ponechána jako sakristie a další etapou bylo osazení pozdněgotického portálku s dveřmi. Dveře jsou prostě sklíženy ze tří silných desek. Kování vybírá od jednoduchých stěžejových oček do bohatého ornamentálního tvaru, zakončeného heraldickými liliemi. Gotický zámek na vnitřní straně, tzv. závorkový, jehož hlavní části jsou závorka, stavítka a klíč, který sloužil k zamykání a odemykání zvenčí. Zevnitř byl zámek ovládán ručně. Podle zpracování a ozdob byl zámek vyroben kolem poloviny 15. století. Vzhledem k tomu, že se na území benešovského okresu našly takové zámky i v Načeradci, v Popovicích, na Chvojínku a v Bělici, lze usuzovat, že v Benešově nebo okolí byla kovářská či zámečnická dílna, která se touto výrobou zabávala.        

Vranovská Lhotka

Výsledkem kolonizace vrcholící ve 13. století byly Lhoty. V latině se Lhota překládala „nova plantatio“.

            Zakladatel potřeboval pro zúrodnění půdy pracovní sílu mající zájem na výsledku práce. Namáhavé klučení nebo žďáření lesa, vzdáleného od sídla vrchnosti a tím těžko kontrolované, si vynutilo poskytnutí zvláštních podmínek pro poddané. Nejvýznamnější výhodou byla „lhota“, na kterou byli poddaní osvobozeni od všech dávek vrchnostem na určité období.

            Protože v některých oblastech bylo větší množství Lhot, dostávaly pro odlišení přívlastek podle zakladatele, feudálního vlastníka, polohy, blízké nebo největšího sedláka. Tento přívlastek se mnohdy i měnil. To se asi týkalo i naší Vranovské a dříve zřejmě Dubové Lhoty.

            Lhota Vranovská vznikla s největší pravděpodobností průběhu 13. století, podobně jako většina Lhot, nejpozději v 1. polovině století 14. Svědčí pro to i písemný doklad o existenci Klokotné z let mezi rokem 1356 – 1360 v deskách zemských. V tomto zápise Bohuněk z Kolotné spolu se Stiborem z Jezera a Čeňkem ze Soběhrd se zaručuje v kupní smlouvě mezi Arnoštem z Poříčí, opatrovníkem sirotků z Poříčí, a Ondřejem z Dubé, jenž kupuje dědictví sirotků  v Čerčanech.

            Je velmi pravděpodobné, že vzhledem ke vzájemné poloze Lhotky a Klokotné byla Lhota osídlena dříve než Klokotná. Jméno Klokotná bylo původně doplňováno buď slovem ves ( založená u klokočových keřů ) nebo stráň ( porostlá klokočovými keři – A. Profous ).

            V písemných dokladech se poprvé s naší Lhotou setkáváme  v roce 1397,a  to ve výnosu pražské konsistoře pro oltář svatých Apoštolů a svaté panny Doroty v Benešově. V této listině pan Vojtěch ze Šternberka, pán na Konopišti a farář Prokop ustanovují roční poplatek církvi.

            Z toho, že lhotští poddaní již platili církevní a jiné dávky můžeme usuzovat, že koncem 14. století jim už „lhota“ uplynula, a že tedy vznik Lhoty můžeme klást snad i do 1. poloviny 14. století.

            V podobě „Lhota“ se objevuje Lhota Vranovská v listině ze dne 3. října 1404.

            Od josefského katastru byla Vranovská Lhota spojena ve správní jednotku vranov s osadami Naháč, Mačovice, Bezděv, Klokočná, Doubravice, Bučina a Hvězdnice.

            Ves Bezděkov

            V prvních pramenech se objevuje poprvé v roce 1428, kdy vdova po Václavu z Dubé Markéta z Richenburka prodává paní Perchtě ze Šternberka, rozené z Kravař, statek svůj dubský s příslušenstvím.

            Ta jej brzy podala svému purkrabímu konopišťskému Jakoubkovi z Božejova, účastníku lipanské bitvy na katolické straně.

            Jméno Bezděkov lze vykládat jako Bezděkův ( dvůr – Profous ). Ale i zde Šmilhauer připouští jiný výklad: jméno obyvatelské – Bezděkovici = nuceně, proti vůli. To by znamenalo, že šlo o nucené, „bezděké“ osazení obyvatel.

            Ves Mačovice

            První písemná zpráva je z roku 1387, v níž se mluví o obhajobě j´mezi Ješkem z Mačievic a Anně, vdově po Jarkovi řečeném Nužeř. Další zpráva z roku 1404 informuje o daru Jan řečeného Maščovec z Maščovic vranskému faráři.

            První tvar místního jména Mačoviece byl asi Mašíčovici ( = lidé Mašíčovi nebo Mašíčkovi ). Jméno Mach bylo hypokoristikem ( lichotným tvarem ) jména Matěj. Ze jména mach vznikla zdrobnělina mašík nebo Mašíček ( Mašíkovo dítě ) a od uvedených jmen vzniklo obyvatelské jméno Mašíčovici. Ustrnutím 4. pádu těchto obyvatelských jmen pak vznikly názvy osad – tedy Mašíčovice – Maščovice – Mačovice.

Vranovsko ve středověku, Mgr. Václav Škvor, OÚ Vranov, pro vlastní potřebu 1997

Vranovsko v době českého národního obrození, Mgr. Václav Škvor, OÚ Vranov, pro vlastní potřebu 2000

Vranovsko 1848 - 1918, Mgr. Václav škvor, OÚ Vranov, pro vlastní potřebu 2001

Region Benešov, Jitka Anderová,Pegas print, Kolín 2003

Historický vývoj

Podrobnosti
Zveřejněno: 21. 11. 2016 13:36
První zmínky o obci Vranov jsou z r. 1352, o Vranovské Lhotě r. 1397, o Bezděkově r. 1428, o Údolnici z r. 1422, o Mačovicích z r. 1387, o Klokočné  z r. 1356. Ve 12. a 13. st., kdy toto osídlení vzniklo, se jedná o dosídlování  méně příznivých poloh položených v lesích nebo větší nadmořské výšce či kopcovitější krajině. Původní zástavba byla dřevěná - ve středních Čechách se mísily vlivy slovanského roubeného domu s vlivy hrázděného domu západní Evropy, nicméně převládal zde roubený přízemní dům, od poč. 19. st. bylo roubení nahrazováno  zdivem. Byla užita sedlová střecha s předsazeným štítem, s lomenicí  kabřincem, s černou kuchyní, většinou trojstranné usedlosti, štítově orientované ke  komunikaci nebo k návsi (případně podélně orientované). Jak vyplývá z Mullerovy mapy z r. 1720 i ze stabilního katastru z r. 1840, jedná se tedy o historické osídlení krajiny, vesměs značně  rozvolněného charakteru, dané terénem a přírodními podmínkami.
 
Ing. ak. arch. Ivana Tichá  Program obnovy venkova  2002

K dějinám kostela sv.Václava ve Vranově

Podrobnosti
Zveřejněno: 21. 11. 2016 13:35

Dominantou vesnice Vranova, ležící v malebném údolí, je kostel sv. Václava, zvláště jeho hranatá věž s cibulovitou bání. Sám kostel má bohatou, možno říci tisíciletou historii. Jeho nejstarší částí je nynější sakristie, původně kostelík z 10. století.*

 

Výstavba tohoto kostelíka pravděpodobně související s misijní činností Slavníkovce – biskupa – sv. Vojtěcha, který se z vůle Boleslava II. vrací z prvního exilu, aby se znovu ujal biskupského úřadu v Čechách.  Vedle požadavku založení řádu benediktů jako centra duchovní obrody, klade si ale podmínku: možnost, v rámci své diecéze, stavět kostely na církevní půdě.

Jedním z těchto slavníkovských venkovských misijních kostelíků se pravděpodobně stává i „předrománská“ rotunda ve Vranově. Svědčí tomu i okolnost, že ve Vranově blízko sázavského brodu byl kostelík zbudován při cestě, která spojovala východočeskou Libici s odlehlými slavníkovskými državami jihočeskými a povltavskými.

V. Mencl ve výše uvedeném článku o vranovském kostelíku uvádí:  „Prostě stejně kouzelně prostý a plný sugestivního obsahu, v něm účel tak intenzivně a s takovou primitivní naléhavostí dominuje nad formou … zapůsobí na nás také v kostelíku ve Vranově, o jehož velkém stáří svědčí i to, že se krátce před polovinou XIII. století stal sakristií větší románské novostavby. I on patří do rodiny otónských kostelíků ze svatovojtěšské doby, je však z nich myslitelně nejprostší, … i jeho loď, která uvnitř měří jen 330 x 247 cm, je sklenutá valeně, i jeho apsida se po délce protahuje (160 cm hloubky na 150 cm šířky), i tu síla zdi činí – při stavbičce tak miniaturní – celé 4 stopy (110 cm). Výška Kochy je 280 cm.

… Žádný z těchto kostelíků neměl ovšem ještě ani panské tribuny, ani věže, nebylo tu zvonů a velmož nemohl tu sedět v pyšné nadřazenosti nad svým lidem, protože se zde sám ve stoje málem dotýkal stropu. Víme totiž o tomto svéhlavém biskupovi, že zakládal kostely sám svým nákladem a sám v nich vybíral desátek, vytvářeje tak proti kostelům zemanským a zeměpanským vrstvu kostelů svých, biskupských. Kníže, zdá se, mu zprvu odpíral v tom směru podporu, povolil mu však po roce 992, po jeho návratu z prvého exilia: tomuto směru tedy nejspíše patřily také ony kostely v Dobřichově, Vysoké a ve Vranově, ležící na soukromém zboží Vojtěchově, kde se mu clunyjské a v Sasku pochycené novoty snáze zaváděly, než na území jiných velmožů.

A. Merhautová ve výše uvedené publikaci na straně 376 v „Chronologické tabulce sakrálních staveb v Čechách, úplně nebo částečně zachovalých“ uvádí tento vranovský kostelík na 11. místě.

Tato původní prerománská rotunda byla ve 13. století při dostavbě podélné lodi (ještě románského slohu, o němž svědčí její apsida klenutá konchou, a k lodi je připojena vítězným obloukem) ponechána jako sakristie. V západní části je kruchta.

Vývoj kostela vyvrcholil v 18. století barokní přestavbou, při níž byla vztyčena mohutná věž, k níž přibyly později předimenzovaná předsíň „synec“ a márnice.

Nejvýznamnějším a nejporozuhodnějším příslušenstvím vranovského kostela je zvon zvaný „Meduný“ , pocházející z doby panování Karla IV. Je 85 cm vysoký, 103 cm v průměru, opatřený gotickými majuskulemi „Laudis sum digna vas nobile dicta Benigna“ (Chvály jsem hodna, nádoba ušlechtilá zvaná Benigna – Dobrotivá). Lidé jej nazývají Meduný podle pověsti, která se k němu vztahuje. Je zaznamenána v časopise „Český lid“, ročník X.,1901 na straně 406, kde Vlastimil Osečanský shromáždil pověsti o zvonech. Pověst existuje v různých obměnách, pro podstatu děje méně důležitých: „ Obecní slouha pásl v lese na kopci zvaném Meduný na Vranovskou Lhotou prasata. Jeden vepř se vždy od stáda vzdaloval a vždy se brzy vracel nažrán. Když jej  slouha sledoval, zpozoroval, že vepř žere oves z jakési velké okrouhlé nádoby zapuštěné v zemi, v níž poznal zvon. Vesničané chtěli odvézt nalezený zvon do kostela kozmického, ale pár koní s nákladem ani nepohnul. Nepodařilo se to ani s připřáhnutím dalšího páru koní. Vůz se nepohnul ani když někteří navrhovali odvézt zvon do poříčí nad Sázavou nebo na Hradiště (Lštění) nebo do Chocerady, nepomohly ani modlitby, k nimž vesničany duchovní pobízeli. Když však někdo navrhl odvézt zvon do Vranova, koně lehce zabrali a snadno jej dovezli do Vranova, kde je dodnes umístěn na věži a jako Meduný mohutným hlasem plní svůj úkol.“

Druhý zvon 63 cm vysoký a 80 cm v průměru s nápisem „Ke cti a slávě Bohu a sv. Václavu patronu českému do kostela vranovského tento přelitý za panování vysoce urozeného P.P.I.W.H.Z.W. a nákladem i od záduší léta 1659. Za správy matěje Ječmínka“ a s hrubý, reliéfem „Sv. Jiří potírající ještěra“, pod nímž je znak „Valdštýnský“ s opisem Johanes Wiktorin Graf von Waldstein.“ Bohužel tento zvon vzal za své, když byl za 1. světové války 4. ledna 1918 rakouskými úřady odebrán na válečné účely.

Další památkou značného kulturního významu jsou „vranovské gotické dveře“. Jsou osazeny v jižním portálku kněžiště, od fary přes zahrádku jimi vstupoval kněz do kostela. Jsou pozdně gotickým dílem 2. poloviny 15., nejpozději 16. století. Sklíženy jsou ze tří silných desek. Kování vybíhá od jednoduchých stěžejových oček do bohatého ornamentálního tvaru, zakončeného heraldickými liliemi. Hlavní částí jejich gotického zámku, tzv. závorkového, je závorka, stavítka a klíč, který sloužil k zamykání a odemykání zvenčí, zevnitř byl ovládán ručně. (Dle článku R.Turka: Vranovské gotické dveře. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, roč. 9/68, strana 215 a článek L.Váňové: Gotické dveřní zámky. Tamtéž, roč. 22/1981. strana 161(. Ve farní kronice vranovské v roce 1846 P.A. Vojáček píše: „Do sakristie byly úzké a nizoučké dveře jako do nějakého sklípka s vysokým kamenným prahem. Ty jsem nechal i s pěkně tesaným kamenným futrem vysaditi, což nemalou dalo práci, a postaviti do východu k oltáři ze zahrádky, kdež se nyní vynachází a kde dříve dveře s dřevěnými dubovými, ale již shnilými futry byly. A tak jednou změnou a prácí dvěma potřebám poslouženo a vyhověno“. Z toho lze usoudit, že kamenná „futra“, možná i s gotickými dveřmi, patřila dříve ke vchodu do sakristie – původní prerománská rotundy.

* Toto datování uvádějí:

Václav Mencl v článku Architektura předrománských Čech (časopis „Umění“ Ústavu pro terorii a dějiny umění ČSAV, roč.VII., 1959, str. 331)
A.Merhautová: Raně středověká architektura v Čechách. Academia, Praha 1959.
Jiří Sláma: K historické problematice raně středověkého osídlení Benešovska a Sedlčanska. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, 1976, č. 17. str. 27 a některá další (A.hejna 1982. Líbal 1974, Z.Boháč 1972).

 
Zpracoval Mgr. Václav Škvor

Dechový orchestr Vranovanka

Podrobnosti
Zveřejněno: 25. 11. 2016 9:30

Orchestr vznikl v roce 2004 ve Vranově u Benešova u Jiřího Šusty v truhlárně. Skládá se ze 14-ti nadšených amatérských muzikantů. Na křídlovky a trumpety hrají: Jaroslav Pohůnek, Jan Cvrček, Ondřej Vašák a doprovodná trumpeta Jiří Čuta. Na baskřídlovky hrají Jiří a Ondřej Šustovi. Na klarinety hrají Pavel Vašák a Josef Vašák ml., na příčnou flétnu Veronika Kodetová, na bicí Milan Zach a Kačka Šustová, na tubu Vlasta Zvolský a zpívají Alena a Josef Vašákovi. Kapelníkem je  Jiří Šusta, zástupcem kapelníka Pavel Vašák a uměleckým vedoucím  Josef Vašák. Orchestr je schopen zahrát skladby vážné hudby, dechové hudby, pochody, státní hymny i taneční písně.

Více informací na www.vranovanka.webnode.cz

Webové stránky používají cookies., na web. stránkách běží scripty, které umožní vlastníkovi web. stránek získávat statistická data o uživatelích webu (např. Google Analytics, Facebook Pixel a SKlik). Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.

  Skrýt tuto informaci