Vodslivy

Historie obce

První písemná zmínka o obci Vodslivy pochází z roku 1436. Ve středověku nebyly domy v městech číslovány, tehdy měl každý dům své domovní zanesení nebo název podle své polohy. Podle nich byli jejich majitelé jmenováni. V tomto případě byli obyvatelé osady zváni "od slívy" podle nějak významného stromu slívy a z toho vznikla spřežka Odslivy. Poté se přidalo V, tedy Vodslivy, v němž ds někdy splývalo v c -- Voclivy (Dr. Antonín Profous). Obyvatelé Vodsliv se přiklánějí spíše k tomu, že název obce Vodslivy vznikl od místa, kde se slévají vody.

Vodslivy byly poddaným panstvím Komorního Hrádku nad Sázavou. V roce 1600 bylo v obci 7 rolnických usedlostí a 2 chalupnické usedlosti. Během třicetileté války byla vesnice vypálena nepřátelskými švédskými vojsky a kolem roku 1700 musely být budovy znovu postaveny. Roku 1800 se vesnice rozrostla, měla 37 čísel popisných.

V roce 1891 byl postaven obecní hostinec za 3 585 zlatých. Peníze se stržily za prodaný obecní les. Nájemcem byl Stání pivovar v Benešově. Spolu s hostincem byla postavena i obecní kovárna, kde byl dlouholetým nájemcem František Michálek.

V roce 1934 se v Posázaví konaly manévry. Počátkem září snad každodenně pochodovali přes Vodslivy vojáci. V této obci byli ubytovaní hradečtí dělostřelci. Na rozloučenou byla v hostinci na návsi muzika.

Místní odbor dobrovolných hasičů roku 1942 nacvičil a sehrál veselohru "Vítězství fořta Meruzalky" a o rok později veselohru "Šťastní otcové". V pondělí 7. května 1945 už chtěli občané z Vodsliv vyvěsit československou vlajku. Ale asi ve čtyři hodiny odpoledne přitáhly do Vodsliv oddíly esesáků s tanky a dvěma děly. Děla vojáci namířili na ves. Procházeli stavení a hledali zbraně. Monitorovali, kdo vchází a vychází ze vsi. Kolem půlnoci najednou přijel na motorce německý voják a za chvíli odjeli. Dne 11. května 1945 už přišla do Vodsliv Rudá armáda, a to oddíly tankové, které se v obci ubytovaly.

V září roku 1945 se v obci zavedla elektřina a roku 1947 telefonní linka. Roku 1950 ve Vodslivech začal pan řídící učitel z Ostředka promítat pravidelně filmy. Prvním filmem, který se v obci promítal, byl "Zvýšíme sklizeň v naší obci". Roku 1952 do obce několikrát také zavítalo putovní kino. Prvním filmem, který se promítal, byly "Děti kapitána Granta". Kino ve vsi nebylo moc oblíbené, na filmy chodilo málo lidí. Jediný film, který měl velkou návštěvnost, byl maďarský film "Kolonie pod zemí". Od roku 1960 do roku 1990 patřily Vodslivy pod obec Ostředek. V roce 1990 se osamostatnily.

Ve Vodslivech se nachází obecní úřad s požární zbrojnicí, malé hřiště a požární nádrž. V budově obecního úřadu je také hostinec a obchod, ale oboje je zavřené. Hostinec příležitostně slouží jako společenský sál. Obecní úřad byl postaven z dřívější obecní kovárny.

V obci jsou dva kopce, které slouží k odpočinku a relaxaci- Horka a Skřivánek. Středem vesničky protéká Vodslivský potok a její okolí je protkáno řadou turistických tras a cyklostezek. Velice proslulá je místní jízdárna. Místní jezdecká stáj nabízí jízdu na koni, výcvik jezdců i koní, ustájení zvířat v boxech a odchov hříbat. Součástí stáje je 28 hektarů udržovaných pastvin, venkovní i kruhová jízdárna, sedlovna, klubovna a sociální zařízení. Na části pozemků jsou umístěny přírodní překážky.

V obci se pravidelně konají posvícenské zábavy.

Pomník padlých v 1. světové válce

Pomník byl postaven roku 1924 s přičiněním sboru dobrovolných hasičů a některých občanů. Antonín Kratochvíl, který sloužil aktivně u 102. pěšího pluku v Benešově, byl poslán na srbskou a odtud na ruskou frontu, kde byl zajat. Protože o něm delší dobu nedošla žádná zpráva, všichni se domnívali, že na ruské frontě padl. Proto když byl ve Vodslivech připravován pomník padlým vojínům, bylo i jeho jméno vyryto na desce. Později však z Ruska došly zprávy od Antonína Kratochvíla. Přihlásil se a žil v Rusku.

Sloupová zvonička z červeného permského pískovce

Vedle pomníku padlých v 1. světové válce stojí na návsi sloupová zvonička z červeného permského pískovce. Je čtvercového půdorysu a podle nápisu na zvoničce vznikla tato památka v roce 1872. Zvonička se skládá ze čtyř kamenných bloků, kamenné lucerny, ve které je umístěn zvon a kamenného kříže osazeného litinovým Kristem. V roce 2006 byla zvonička kompletně zrestaurována.

Obecní škola

Škola ve Vodslivech byla založena roku 1768 pravděpodobně kvůli tereziánskému nařízení. Ale bohužel se neví, jak škola vypadala, ani kdo na škole učil. O nové škole jsou první zápisy až z roku 1838. Rok 1858 je pro vodslivskou školu památný tím, že při opravě stavení byla stará věž se zvonečkem, která byla na škole odjakživa, sundána. Zvonek byl zavěšen do nové zvoničky a věž byla sundána, protože svou vahou ohrožovala školní budovu.

V 17. století stál uprostřed vesnice dům č. 23, který byl postaven na obecním pozemku. Z této chalupy byla zřízena škola. Podle předpisů se mělo do školní světnice vejít 45 žáků, ale učilo se v ní přes 100 dětí každý rok. Ke stavbě nové školy došlo, protože roku 1855 přišlo na učitele Františka Vobořila udání, že má ve školní světnici různý nábytek a že v ní bydlí. Na napomenutí okresního úřadu v Benešově vylíčil učitel, jak ubohé jsou poměry ve vodslivské škole, a že pořádek je možný jen tehdy, jestliže okresní úřad nechá postavit školu novou. Stavba školní budovy byla dokončena dne 10. října 1863. Kvůli velkému počtu dětí byla na škole dne 1. ledna 1883 otevřena druhá třída.

V letech 1904 a 1905 byla v místním hostinci vařena polévka pro chudé školní děti. V roce 1930 byla u školy zřízena školní zahrada, o tři roky později betonový chodník a o prázdninách roku 1934 byl na jižní straně postaven nový plot. Zápis o vodslivské škole končí v polovině roku 1940. Škola však končí v roce 1947.

Sbor dobrovolných hasičů Vodslivy

Sbor ve Vodslivech byl založen roku 1889, měl 12 činných členů. Hasiči zasahovali například u požárů v Mžížovicích, Sázavě, Choceradech nebo ve Vlkovci. Dne 9. července 1905 se ve Vodslivech konal hasičský sjezd. Roku 1937 byla zakoupena látka na nový hasičský kroj. Sbor dobrovolných hasičů se zapojoval i do kulturního života v obci. Nastudoval a sehrál několik veseloher. První odehranou veselohrou bylo "Vítězství fořta Meruzalky". Hasiči také pravidelně pořádali plesy v hostinci na návsi. Sbor zanikl v 90. letech 20. století.

Webové stránky používají cookies., na web. stránkách běží scripty, které umožní vlastníkovi web. stránek získávat statistická data o uživatelích webu (např. Google Analytics, Facebook Pixel a SKlik). Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.

  Skrýt tuto informaci