Vysoká prohra v Bílkovicích neodpovídala dění na hřišti
- Podrobnosti
- Kategorie: Aktuality TJ Sokol (Ostředek)
- Zveřejněno: 1. 9. 2020 9:07
- Napsal Ostredek2
- Zobrazeno: 606
FK Bílkovice – Sokol Ostředek 5:0 (2:0)
Po velmi vydařeném vstupu do sezóny v minulém týdnu nás v sobotu čekal velmi těžký soupeř. Bílkovice již v prvním podzimním zápase, ve kterém vyhrály ve Velíši 1:9, naznačily, že budou hned od úvodního kola mířit na příčky nejvyšší. Navíc jsme měli stále v živé paměti společné měření sil v přátelském utkání před začátkem sezóny, kde se Bílkovice prezentovaly běžecky náročným a technicky vyspělým fotbalem. Tenkrát jsme zápas vysoko prohráli, nyní jsme byli odhodláni být Bílkovicím více než vyrovnaným soupeřem.
Borina musel těsně před utkáním řešit dvě nepříjemné absence, které se promítly do skládání základní sestavy. Kuba Horák se omluvil kvůli recidivě angíny a Jarda Rezek si bohužel při dopoledním utkání dorostu přivodil svalové zranění. Dobrou zprávou byla naopak skutečnost, že se do sestavy mohl vrátit Petr Florián. Místo Jardy Rezka dostal příležitost od začátku Láďa Fiala, jinak obrana zůstala nezměněna. Dále bylo třeba vymyslet, jak nahradit Kubu Horáka. I kvůli síle soupeře se nakonec rozhodl pro hru na jednoho útočníka Edu Špalka. Ve středu zálohy vedle sebe nastoupili Milan Škvor, Zdenda Měchura a Petr Florián jako vysunutý střední záložník. Na krajích zálohy nastoupili také již tradičně Zdenda Nepraš a Eda Sidor.
Hned od úvodního hvizdu bylo jasné, že si v tomto utkání zaběháme. Předně hřiště v Bílkovicích je opravdu veliké, až na člověka padá tíseň při pohledu na druhou stranu. Navíc soupeř byl pohyblivý a důrazný na míči hned od úvodního hvizdu. Dlouhé nakopávané balóny nutily naši obranu svádět běžecké souboje s útočníky Bílkovic hned od samého začátku. My jsme se také snažili využít rozměrů hřiště a po zisku míče jsme přecházeli do rychlých protiútoků. Do výraznější šance jsme se ale dlouho nemohli dostat. To Bílkovice hrozily více, Martina Drahotu dokonce dvakrát překonaly, avšak dvěma jasným gólům zabránili na brankové čáře v akrobatických pozicích postupně Eda Sidor a Kamil Krejcárek, když první vykopával míč skluzem z brankové čáry a druhý hlavičkou odvracel taktéž jistý gól. My jsme se do stoprocentní šance dostali ve 38. minutě, když se Petr Florián zjevil sám před brankářem. Svůj pokus však mezi tyče nasměrovat nedokázal. O dvě minuty později jsme trestuhodně nechali projít Vojtu Pohorského pře čtyři hráče až do vápna, ten vracel před bránu na Komendu a rázem jsme prohrávali 1:0. Ve 45. minutě pak Bílkovice zahrávali rohový kop, na brankové čáře se nedohodli Milan Škvor a Martin Drahota, míč se dostal k hráči Bílkovic a ten pohodlně skóroval - 2:0. Tak skončil i první poločas.
V druhé půli jsme dostali hned v 50. minutě šanci s utkáním ještě něco udělat. Po ruce domácích ve vápně jsme zahrávali pokutový kop. Bohužel Eda Špalek neproměnil. V 55. minutě pak naše naděje ukončil výborně hrající Vojta Pohorský. Z hranice vápna vymetl šibenici branky Martina Drahoty - 3:0. Do konce utkání jsme pak inkasovali ještě dvakrát. I přes zlepšenou hru jsme se branky na naší straně už bohužel nedočkali. Utkání tak skončilo nelichotivých 5:0.
I přes jednoznačný výsledek je třeba říci, že až taková hrůza to z naší strany nebyla. Herně jsme se Bílkovicím velmi blížili, místy i vyrovnali. Nikdo nemůže vědět, jak by se utkání odvíjelo, kdyby Petr Florián mířil v prvním poločase přesně. Štěstí jsme si asi vybrali v předchozím zápase, kdy nám tam naopak padalo všechno. Tentokrát lekci z produktivity udělovaly Bílkovice.
V příštím utkání doma s Tichonicemi je třeba opět vyhrát, abychom se vrátili zpět na vítěznou vlnu a zůstaly v kontaktu s první polovinou tabulky. Prvně jsme si s nimi zahráli až ve slavné sezóně 1977/78 ve čtvrté třídě. Oba zápasy jsme vyhráli a prvně v historii slavili postup do 3.třídy. K dalšímu mistrovskému zápasu došlo až na podzim 1993, kdy jsme se po našem postupu vrátili do 3.třídy. V Tichonicích jsme prohráli, doma na jaře 1994 remizovali. V dalších třech sezónách jsme se se soupeřem o výhry dělili. Po roční pauze jsme hráli s Tichonicemi znovu v sezóně 1998/99. Soupeř nás v Tichonicích porazil, v Ostředku se plichtilo. Po roční odmlce způsobené naším sestupem do pralesa jsme se opět utkali v sezóně 2000/01 a oba týmy uhájili své domácí tvrze. V následující sezóně si rovněž připsal každý z týmů po výhře, ale tentokráte z venkovních zápasů. Tradice v rozdělování bodů pokračovala i v sezóně 2002/03. Až sezóna 2003/04 přinesla dvě ostředecké výhry a sestup Tichonic do pralesa. Naposledy jsme se sešli v jedné soutěži, myšleno A týmy, v sezóně 2008/09. Oba zápasy jsme vyhráli. V minulé sezóně jsme přes Tichonice postoupili do dalšího kola poháru po domácí výhře 7:4. Shrnuto – v posledních šesti oficiálních zápasech jsme se z výhry radovali my. Tradice je třeba dodržovat.
Sestava: Drahota – Fiala (70.Malý), Krejcárek, Uršic, Dytrich (81. Procházka) – Nepraš (34. Fišer), Škvor M., Florián, Měchura, Sidor – Špalek (81. Kančij)
Autor: Kamil Krejcárek