Jak to bylo s bikrosem v Ostředku?
- Podrobnosti
- Kategorie: BMX (Ostředek)
- Zveřejněno: 26. 2. 2006 14:01
- Napsal Ostredek
- Zobrazeno: 2415
Bikros se stal v období třinácti let (1984-1997) součástí Ostředka, chlubil se špičkovými jezdci, „bafuňáři“ a příznivci, ale také měl i své odpůrce. V každém případě však vstoupil do dějin Ostředka a zapsal se do nich zlatým písmem. Dokázal propagovat naší obec nejen doma ale i v zahraničí, např. v bývalé NSR, Švýcarsku, Rakousku, Itálii, Maďarsku. Zkrátka Ostředek byl ve světě za éry BMX pojmem. Lidé z bikrosového oddílu byli přijímáni na radnicích se všemi poctami jako zástupci východního bloku. Bikros z Ostředka se objevoval na obrazovkách televize (i v rámci přímých přenosů). Milan Škvor byl členem prezidia ÚAMK ČSFR a předsedou BMX.
Celá historie je velice pěkně sestříhána v jeden film, který vyrobilo studio „duchovního otce“ bikrosu v Československu - Stanislava Cáhela.
Jak vše začalo?
Při návratu z jedné ze svých návštěv v zahraničí se Stanislav Cáhel (jinak v té době šéfredaktor Auto-moto-revue) zmínil o zajímavém sportu pro kluky, který se jezdí v Americe. A bylo to tady. Konstruktér Zdeněk Kobián sestrojil podle návrhu p. Cáhela první závodní kolo, pak následovalo další až z toho byla závodní stáj. Vyvstal však problém, kde jezdit a bylo tedy nutné, nejlépe okamžitě, postavit závodní dráhu. Prvotní představa Ostřeďáků byla ,že bikros je příprava na motokros - tedy z kopce, něco jako bezmotorové létání. Místní nadšenci společně s p. Cáhelem a A.Kučerou prošli kopřivy pod bytovkou a dráha byla na světě. Hodně pomohlo místní JZD hlavně s mechanizací, kdy jak Ladislav Škvor, tak František Dvořák dokonale ukázaly svoje umění.
Postupně se na této dráze natáčela škola BMX pro Českou televizi a jezdily závody všeho druhu od okresního přeboru po mistrovství ČSFR a seriál Českého poháru. V Ostředku se podařilo pod hlavičkou Svazarmu, vedeným Františkem Havlem, vybudovat špičkový tým, který kam přijel, tak se držel olympijského hesla „přijel ,viděl a zvítězil“. Kluci měli podle dresů přezdívku „žluté nebezpečí". Na ostatní toho nikdy moc nezbylo. Vždyť měli ve svých řadách dnešní mistry ploché dráhy J.Štancla a A.Švába. Klub měl v období své největší slávy 34 jezdců a 94 členů.
Další primát měl Ostředek v občerstvení. Dokonalou službu zajistila jídelna JZD v čele s paní Veselou. Postupem času se přidala i „koliba“ postavená přímo u dráhy. Zkrátka, když někdo přijel do Ostředka, tak nechal svačinu doma.
Vrcholem byl I.Mezinárodní závod patřící do tradičního prázdninového seriálu. Za přítomnosti jezdců ADAC Württenberg z NSR a celé československé elity se závodu zúčastnilo 480 jezdců - když si k tomu připočítáme doprovod, tak bylo v Ostředku od pátku do neděle asi o 1000 obyvatel navíc. O všechny bylo dobře postaráno. Atmosféru závodů sledovali diváci v celém státě prostřednictvím přímého přenosu v nedělním sportovnim odpoledni. O hosty ze „západu"" bylo dobře postaráno a při loučení jsme přijali pozvání na závody do NSR.
Čas běžel, postupně se zdokonalovala dráha, startovací zařízení a dosáhlo se toho, že byla skutečně jedna z nejlepších v Československu. Až poté. co Ostřeďáci vyrazili za hranice do NSR, okamžitě pochopili, kde je pravda. Bikros je sprint a dráha je na rovině a ne žádný motokros. Zájezd se velice vydařil, absolvovali pět závodů, byli přijati na několika radnicích a navštívili historické muzeum Mercedesu ve Stuttgartu.
Celou cestu zpátky Ostřeďáci přemýšleli. co s tím. Během krátké chvíle dokázali vybudovat úplně novou dráhou podle světových parametrů. Slavnostního otevření se zúčastnil pan Schmid z ADAC Württenberg a kvalitu dráhy velice chválil. Na této dráze proběhlo spousta významných závodů. Náš klub pořádal čtyři až pět závodů ročně, včetně pravidelného prázdninového seriálu. Pro jeden každý závod bylo nutné zajistit ceny v průměru za 35 – 50 tisíc korun, zajistit lékaře, sanitku a 28 pořadatelů.
Derniéra aneb proč bikros v Ostředku skončil
Bikros byl především módní záležitostí a jeho zájem se postupně zužoval na malou špičku. Tento důvod měl dopad i na místní klub. Najednou se zjistilo, že ubývají domácí jezdci a závody děláme pouze pro přespolní. Naopak u kluků se projevil zájem o fotbal.
Než přijel jeřáb, aby přestěhoval kolibu k fotbalovému hřišti a buldozer, aby srovnal dráhu do původního stavu, proběhl na ni ještě poslední velice významný závod, opět v přímém přenosu ČT, a to Český pohár „Budvar Cup“ profesionálů na horských kolech.
Milan Škvor